top of page

Draci

Draci jsou obrovští létající, oheň chrlící plazi, kteří před několika sty lety pustošili a dobývali Essos v dobách svrchované vlády valyrijců. Ohledně vzniku draků se do dnes vedou dlouhé debaty, někteří tvrdí, že pocházejí ze země Stínů daleko za Ašajem, Qarthaňé a Dothrakové věří, že draci vyšli z druhého měsíce, který žárem puknul a ze kterého vyletělo tisíce draků, další teorií je, že žili mezi Čtrnácti ohni a valyrijci si jejich vůli podrobili magií. Západozemští mistři se ale přikláněji k nejlogičtější verzi a to té, že draci jsou stvoření vytvořená samotnými valyrijskými krvavými mágy, kteří zkřížili oheň plivající ohnivé červy, a létající šupinaté plazy - wyverny. Za pomoci své magie tak vytvořili destruktivní zbraně, které psaly a přetvářely dějiny posledních několik století.
Draci jsou tvorové se čtyřmi páry končetin, dvě zadní nohy a dvě přední, přičemž jsou přední nohy s tělem spojené silnými blánami, které jim slouží jako křídla. Jejich tělo je šupinaté, pokryté často mnoha rohy a trny, obzvláště na hlavě a hřbetu, občas také i na ocasu. Drápy mají dlouhé a ostré a tlamu plnou zubů ostré jako tisíce mečů. Pohlaví jednotlivých draků nelze určit, a obecně se má za to, že pokud drak snáší vejce, jedná se o samici, a pokud ne, je to samec. Někteří draci tak snáší vejce, v jedné snůšce mohou být až tři vejce, někdy i méně, jindy více, každá snůška je individuální, a stejně tak samotný proces líhnutí. Z některé snůšky se mohou ze všech vajec vylíhnout draci, z jiné pouze jeden a z některé se nevylíhne ani to jedno. Obecně je známo, že více jak polovina vajec se nevylíhne.

Draci jsou masožravci, a svou potravu nejprve sežehnou ohněm, než jí sežerou, a obecně se nezajímají o to, co zrovna konzumují, zda ovci, býka, nebo dokonce člověka. Jsou to spíše samotářské bytosti, ve volnosti netvoří žádné smečky nebo snad páry, jsou ale velmi teritoriální a své území si chrání. Targaryenští draci jsou k sobě navzájem tolerantní a neútočí na sebe, je to ale tím, že valná většina spolu vyrůstala, i tak jsou ale od sebe v Dračí jámě oddělení, aby nedošlo k žádným střetům. Draci jsou se svými jezdci velmi silně propojeni a drak často reaguje na emoce svého jezdce, které dokáže cítit. Traduje se, že draci k sobě cítí podobné nebo stejné emoce, jako jejich jezdci. Někteří draci tak k sobě mohou být tolerantnější, a jiní se po druhém budou ohánět.
Pokud se vrátíme úplně na začátek, tak čerstvě vylíhnuté dráče je stejně velké jako dospělá kočka, a rostou v závislosti na tom, kolik mají potravy a hlavně volnosti, která je v jejich velikosti klíčová. Draci ponecháváni po většinu svého života na řetězu budou mnohem menší než ti, kteří žijí na volném prostranství. Do masově destruktivní zbraně nevyrostou okamžitě, v závislosti na tom, kde žijí a kolik mají volnosti rostou, a i volně žijícím drakům trvá pár let, než vyrostou do velikosti, kdy je možné si je osedlat. Pokud opomeneme všechny podmínky pro jejich růst, běžnému drakovi trvá okolo pěti let, než je dostatečně velký pro osedlání.
Valyrijci k sedlání používají speciálně vytvořená sedla, ve kterém se mohou připoutat a tím tak zajistit, že z dračího hřbetu nespadnou. Pokud si drak vytvoří pouto s člověkem valyrijské krve anebo si takového jedince vybere za svého jezdce, poslouchá jen a pouze jeho a nepřijímá příkazy od nikoho jiného. Draci jsou vůči svým jezdcům také velmi silně ochranářští. Má se za to, že draci přijímají rozkazy pronesené pouze ve valyrijštině a nerozumí slovům vyřčených v obecné řeči. V Králově přístavišti jsou draci ustájeni v Dračí jámě, kde na ně dohlíží speciálně vycvičení vojáci, známí také jako strážci draků, dračí stráž nebo dračí hlídka. Na Dračím kameni naopak draci sídlí nebo hnízdí v Dragonmontu - vulkanické hoře nedaleko Targaryenského sídla.

Zabít draka je poměrně těžké, šupiny mají jako pancíř a čím je drak starší, tím má šupiny silnější, a obyčejná ocel nebo šíp drakovi nijak neublíží. Jejich největší slabinou jsou oči, a dobře mířená střela z kvalitní oceli dokáže draka zabít. Někteří draci mají svou kůži slabší na krku a břichu a mohou tak být zraněni, avšak zasáhnout dospělého draka je velmi těžké, menší ale plně vzrostlí draci jsou rychlí a ve vzduchu dokážou snadno manévrovat a své nepřátele spalovat. Starší nebo staří draci, kteří jsou mnohem větší než jejich mladší příbuzní, jsou ve vzduchu pomalejší, dokážou létat rychle za pomoci mávnutí svých velkých křídel, ale co se týče uhýbání, otáčení nebo jakéhokoliv manévrování, tak už jsou pomalejší. Starého draka je sice snazší zasáhnout díky jeho pomalosti a velikosti, ale často to má menší účinek než na menšího a rychlejšího draka, protože jak už bylo zmíněno, šupiny starších draků jsou tvrdší než těch mladších. I jejich oheň je postupem věku silnější a žhavější, z plamenů legendárního draka Baleriona byl také ukut trůn Targaryenských králů.
V Západozemí jsou nejznámější draci samotného Aegona Dobyvatele a jeho sester; Balerion Černý děs, Meraxes a Vhagar. Meraxes a Vhagar se vylíhli na Dračím kameni ve Století krve kolem třiceti let před dobytím Západozemí. Meraxes je také jediným drakem, který při dobývání zemřel; byl sestřelen společně se svou jezdkyní, královnou Rhaenys, v Dorne, 10 let po Aegonově příchodu do říše. Balerion Černý děs se vylíhl ještě ve Staré Valyrii a byl tak ze tří draků dobyvatele tím největším. Balerion je tak velký, že dokáže celá města zahalit do stínu svých křídel. Ve Staré Valyrii byl ale Balerion považován za draka průměrné velikosti, a dnes se tak mistři mohou jen dohadovat nad tím, jak velcí asi tak mohli být valyrijští draci. Balerion Černý děs je stále nejstarším drakem patřící Targaryenům, a nikdo neví, kolika let se draci dožívají.
Na závěr se může dodat, že celkový vzhled všech draků je různorodý; někteří jsou štíhlejší a tím v letu rychlejší a mrštnější, jiní mají trnité skoro celé tělo, další nemají ani rohy na hlavě, a barva jejich šupin je také různorodá, jsou známí černí draci jako Balerion, stříbrní či bílí jako Meraxes nebo Quicksilver, bronzově zelení jako Vhagar, modří jako Dreamfyre, a další. Nejčastěji mají šupiny v odstínu jedné barvy, jen občasně ve dvou. Rozhodně ale nejsou duhově zbarvení. Jejich oheň má takovou barvu, jakou mají své šupiny, a je místy protkán rudou.

Obrázek pro lepší představu velikostí všech draků v porovnání s člověkem:

bottom of page