Uctívání Potopeného boha, nebo také Toho, jenž přebývá pod vlnami, je monolatristické náboženství, ve kterém se věří v existenci více bohů, ale uctívá se pouze jeden z nich. Je vyznáváno na Železných ostrovech, jediném území kromě Severu, které nepodlehlo snahám Andalů zavést víru v Sedm. Na rozdíl od Severu, jehož staří bohové pouze mění podobu obřadů a posvátných míst a do ostatních aspektů žití příliš nezasahují, má Potopený bůh na železné obrovský vliv. Je totiž poměrně krutý a reprezentuje starý způsob života, jenž zahrnuje agresivitu a pirátství. A protože muži ze Železných ostrovů věří, že to on přinesl plamen z moře a vytvořil je k tomu, aby napadali ostatní, znásilňovali a drancovali pevninu, věrně ho následují. V potyčkách s nimi nejde jen o zneškodnění nepřátel nebo radost ze zabíjení, ale vnímají zabití protivníka v bitvě jako zbožný akt. Zároveň je zabití prvního nepřítele jakási zkouška dospělosti a mužnosti, a pokud si chtějí opatřit šperky nebo jiné drahé věci, uznávají pouze platbu železnou cenou, tedy uzmutí násilím.
Nejde ale jen o ospravedlňování násilí, které vede železné k uctívání Potopeného boha. Je kolem něj vytvořený celý náboženský systém, který berou velmi vážně. Věří, že Potopený bůh žijící v podmořských síních je v nekonečném sporu s Bouřlivým bohem ze zámku na obloze. Tento spor má pak probíhat snahou Bouřlivého boha posílat bouře a potápět lodě železných, čehož se ale příliš neobávají, protože když se utopí v moři, mají být přijati v božích síních na hostině Potopeného boha a věčně být obsluhováni krásnými mořskými pannami. S tím souvisí i rituál křtění dětí i dospělých, kdy jsou železní buď ponořeni do moře nebo poléváni mořskou vodou za slov „Co je mrtvé, nemůže nikdy zemřít, ale povstane znovu, tvrdší a silnější“, rituál obětování nepřátel utopením či trest smrti utopením – odsouzenec je přivázán v leže ke kůlům na pláži a ponechán přílivu. Ty, až na obětování nepřátel během bitev, pak provádí kněží nazývaní potopení muži, nejoddanější vyznavači v rouchách, jež prošli i druhým, vážným utopením, kdy byli vzkříšeni na prahu smrti. Zajímavostí u nich je, že nesmí prolévat krev železných, což je také jedním z důvodů, proč popravy probíhají utopením.
Vše zmíněné se ale týká pouze mužů, ženám není dovoleno stát se kněžkami. Podobně jako ostatní náboženství v Západozemí zavrhují incest, vraždu rodinného příslušníka nebo plození bastardů a vyznávají zákony pohostinnosti. Poněkud neobvyklé je vyobrazování boha – často jsou za sochy Potopeného boha považovány třeba i jen kusy naplaveného dřeva připomínající humanoidní tvar, nebo sestavy z naplavenin upravené do podoby člověka se zdviženou paží