top of page
Západozemí
Západozemí se před příchodem Aegona Targaryena a jeho sester dělilo na sedm znepřátelených království, které Aegon následně při svém dobývání sjednotil do jedné říše. Západozemí je často stále označováno za Sedm království, dnes už se ale nedělí na sedm krajů, ale na devět, z nichž každému vládne jeden lenní pán, který je se svými vazaly a dalšími poddanými zcela podřízený Železnému trůnu. Výjimkou je pouze písečný Dorne, který se doposud žádnému králi nepodařilo připojit ho ke zbytku říše.
Říši se kromě Sedmi království také říká Země zapadajícího slunce, i když je tento název častější spíše v Essosu. V Západozemí také mohou léta trvat několik let, zimy být krátké pouze několik měsíců, nebo být dlouhé jako celá jedna generace. To vše už je ale v rukou mistrů z Citadely, kteří sledují roční období, a dokud nepřiletí bílý havran, zima je ještě daleko.
Aegon Targaryen po dobytí ustálil v Západozemí měnu, a mince se dělí na zlaté, stříbrné, a měděné. Nejsilnějšími mincemi jsou ty zlaté, nazývané také jako zlatý drak, jeden zlatý drak má hodnotu 200 stříbrných mincí, nazývané jako stříbrný jelen. Posledními jsou měděné mince, nebo také groše či grošáky, 2000 grošů má váhu jednoho stříbrného jelena.
Herní info
Rok:
90 AC (Po dobytí)
Období:
Léto
Korunní země
Korunní země je nejmladším regionem Sedmi království, a byl vytvořen samotným Aegonem Dobyvatelem. Celé území tak nemá svého specifického lenního pána, ale zdejší urozené rody i obyvatelé jsou podřízeni přímo králi a Železnému trůnu. Korunní zemi dominuje Královo přístaviště rozkládající se v ústí Černovodého zálivu, město bylo při příchodu Targaryenů pouhou osadou pojmenovanou jako Aegonfort, až po oficiálním prohlášení Aegona Targaryena za jediného krále Sedmi království, se Aegonfort začal rozšiřovat a nové, vzkvétající město, dostalo nový, dnešní název, a Královo přístaviště bylo prohlášeno za hlavní město Západozemí. Je nejsilnější obchodní žílou díky své strategické poloze, k městu vedou všechny cesty v celé říši a lodě mají k městu přístup díky Černovodému zálivu, který se následně vlévá do Úzkého moře. Druhou obchodní žílou v regionu je poté Šerodol s vlastním přístavem. Korunní země začínají od Ostrého výběžku, pokračují přes část Královského hvozdu, a hranice kraje se táhnou přes Paroží, Šerodol, Havraní hřad až nahoru ke Klepetu. K regionu patří i dva ostrovy v Černovodém zálivu: Dračí kámen, rodové sídlo Targaryenů, a Tříšť, rodové sídlo Velaryonů.
Kromě dvou ostrovů, nepojmenovaných pahorků a značnému množství močálů u Klepeta, jsou Korunní země zemí mírných kopců, plání, rušných měst a cest. Do území zasahuje Královský hvozd, valná většina lesa se ale nachází na území Bouřlivých krajin. V cípu celého regionu, v Klepetu, poté stojí ruiny hradu Šepoty staré tisíce let, z hradu jsou dnes k vidění jen zbytky věží na okraji útesu, zbytek ruin si vzala zpátky příroda. Většina obyvatelstva se ruinám vyhýbá, údajně v nich má strašit. V Korunních zemích také probíhá mnoho slavností a událostí typických Andalské kultuře, jako například turnaje nebo náboženské svátky. V Králově přístavišti lze získat prakticky všechno, často zde obchodují i obchodníci ze Svobodných měst, Letních ostrovů nebo dalekého Qarthu. Po moři i souši sem a do všech okolních měst a přístavů přichází lidé z celých Sedmi království s vlastní nabídkou i poptávkou, a dá se tu najít řemeslník každého druhu, od kovářů a loďařů, až po alchymisty.
V době války na tom region není nejlépe, povolat může maximálně patnáctitisícovou armádu, což je nejméně ze všech ostatních regionů říše. Bastardi, kteří se narodí v Korunní zemi, dostávají příjmení Voda.
Sever
Sever je největším regionem Sedmi království a také jedním z nehostinných území, kde po většinu času panuje nepříznivé podnebí, a je v něm chladněji než v jižních regionech, a to i přes léto, a zimy tu bývají obzvláště kruté. Sever je velmi odlišný od zbytku říše, a to jednak krajinou, kulturou, historií, nebo lidmi celkově. Navzdory nepříznivému podnebí, některá místa na severu mají velmi hojnou půdu a úrodu jako v Říčních krajinách. Na Severu drtivě převládá nad obydlenými oblastmi divoká krajina, protože jsou v něm rozsáhlé lesy, borovicové kopce a zasněžené hory, a nespoutanou přírodu přerušuje jen pár vesniček a pevností. Přestože Sever nikdy příliš nelnul k mořím a námořnictvu, patří k němu i několik obydlených ostrovů, kupodivu nedaleko Zdi, a mnoho poloostrovů a pobřežních výběžků.
Nejznámější je Medvědí ostrov, domov Mormontů. Leží v Ledovém zálivu u západního pobřeží a nabízí málo a ještě méně. Je porostlý starými zkroucenými duby, vysokými borovicemi a trnitými keři, zvrásněný strmými kopci, z nichž stékají prudké potoky, a zbytek jeho území je kamenitý. Takže kromě několika chalupníků ve středu ostrova žijí jeho obyvatelé na pobřeží a rybaří. Kousek na jih od něj daleko do moře vybíhá Mys mořského draka, řídce obydlený poloostrov s kopci a bažinami. Má i stovku skrytých zátok a zasahuje k němu Vlčí les, takže je ideálním místem, kde kácet borovice pro stavbu lodí. Zajímavější je však pro ruiny starodávných pevností Prvních lidí a posvátné kruhy čarostromů po dětech lesa. Lze na něm také najít několik jezer s vydrami, řek s lososy, kolonie tuleňů a je poměrně bohatý na škeble.
Největší vodní plochy jsou na západě i východě Severu dvě moře, Moře zapadajícího slunce a Chvějivé moře. Moře zapadajícího slunce omývá západní pobřeží celého Západozemí včetně Severu a dalekých krajů za Zdí. Žijí v něm mečouni, tuleni, velryby a mnoho druhů ryb a korýšů. Východní pobřeží Severu pak omývá Chvějivé moře, tajemný oceán dosahující kolem Essosu až do nezmapovaných dálek za Tisíci ostrovy. Existuje o něm spousta mýtů a mají se na něm zjevovat podivné úkazy. Největší a jediné opravdové město Severu je Bílý přístav rodu Manderlyů. Příjemné, organizované a čisté město z bílých kamenů, pravé centrum obchodu, kde se střetává jižanská a severská kultura. Existují ovšem i jiná, docela důležitá sídliště. Na status města sice nedosahují, ale život v nich tepe stejně. Jedním z nich je Mohylov na Území mohylových hrobů, ovládaný rodem Dustinů z jejich stejnojmenné pevnosti umístěné na Velké mohyle. Druhým je poté Zimní městečko za hradbami Zimohradu.
Hlavní pevností Severu a správním centrem je Zimohrad, dávné sídlo Starků ve středu regionu u Vlčího lesa, a nejblíže mu je hrad Cerwyn rodu Cerwynů, asi půl dne jízdy vzdálený. Ostatní pevnosti už jsou dosažitelné hůř a kromě honosného Nového hradu Manderlyů v Bílém přístavu jsou i o dost menší a chudší, soustředěné spíš na svůj účel než na vzhled. Rod Starků může v případě války a svolání vazalů sestavit armádu čítající až 45 tisíc vojáků. Bastardi narození na Severu dostávají příjmení Sníh.
Údolí
Arrynské Údolí, nebo pouze jen Údolí, je nejhornatějším regionem v Západozemí, díky horám, které má rozlehlé podél skoro celých hranic, je poměrně izolované od zbytku říše, a Údolí bylo poprvé dobyto Targaryeny. Nejsevernější a značně izolované území Údolí je souostroví Tři sestry v zálivu Kousanec a vliv Orlího hnízda je na něj velmi slabý. Úplně na východě moře omývá několik úzkých poloostrovů zvané Prsty, oblast je nehostinná, holá, ošlehaná větrem, plná kamení a často bičovaná dešti, a jen velice spoře obydlená. Hned pod Prsty v severním Údolí se pak nachází Hadoles protkaný ledovými řekami a ovládaný rodem Lynderlyů ze stejnojmenného hradu a jižně od něj, uprostřed Údolí, je dlouhé úzké údolí ohraničené horami, Údolí Arryn, jehož jméno se začalo používat pro celé království Arrynů. Vede k němu Vysoká cesta přes Měsíční hory končící u Krvavé brány, za níž se rozkládá asi po půl dni chůze, a je to klidná země širokých řek, stovek jezer a úrodné země produkující pšenici, kukuřici, ječmen, obrovské dýně a ovoce.
To vše obklopují vysoké Měsíční hory, nehostinné, obtížně zdolatelné a na rozdíl od západu chudé na jakékoli nerostné bohatství. Nejsnazší možnost, jak projít Měsíčními horami, je následovat Vysokou cestu vedoucí z Říčních krajin až ke Krvavé bráně chránící vstup do Údolí Arryn. Je ovšem nebezpečná, protože lze zdolat jen v létě, šplhá přes kamenitá úbočí, husté lesy, vysoké průsmyky a hluboké propasti a navíc kolem ní žijí stínokočky a horské klany. Přestože v nich lze najít vyryté hvězdy a sekery vítězných Andalů, ukryly se do hor První lidé, kteří se odmítli Andalům podřídit, a zůstali tam dodnes i se svým primitivním způsobem života. Kromě zmíněných Tří sester, nejznámějších ostrovů Údolí, se v Úzkém moři kolem Prstů dá najít ještě šest desítek malých ostrovů. Mnohé z nich nejsou víc než kameny poseté krabími koloniemi nebo hnízdišti mořských ptáků. Ač se Údolí nemůže rovnat Říčním krajinám, je pro něj vodstvo stejně tak důležité, z jeho hor stéká mnoho horských řek, například řeka ústící u Spálova, a velká ledová řeka pramenící nedaleko Silozpěvu a ústící do moře u Srdcova.
Právě proto, že Údolí je charakteristické vysokými horami, se v něm moc nedaří drobným osadám a lidé se raději shromažďují v dobře zásobených pevnostech nebo městečkách. To největší je Rackov, který je také hlavním přístavem Údolí, a zajišťuje domov mnoha řemeslníkům a obchodníkům.
Většinou jsou lidé Údolí vnímáni jako spolehliví válečníci s mimořádným smyslem pro čest následující Sedm. Díky izolaci a faktu, že Údolí bylo prvním místem, kde se Andalům zcela podařilo ovládnout celé velké království, mají zdejší urozené rodiny nejčistší andalskou krev v Západozemí. V případě války může Údolí sestavit armádu čítající až 35 tisíc vojáků. Bastardi narození v Údolí dostávají příjmení Kámen.
Říční krajiny
Říční krajiny jsou centrálním regionem Sedmi království, a podobně jako Korunní země, Říční krajiny získaly plné území a lenního pána až při dobývání Západozemí Targaryeny. Říční krajiny byly před dobýváním součástí Železných ostrovů. Sestávají z bohatých a lidnatých zemí mezi bodci Trojzubce a Černovodným proudem, mají příjemné klima s teplými léty a mírnými zimami tužšími jen kolem Šíje, a i když jsou relativně malé, jsou velmi úrodné díky častým dešťům a mnoha řekám. Říčním krajinám chybí pouze řádné hranice, na západě i východě se kolem nich sice zvedají hory, jenže ty patří sousedním královstvím a vždy fungovaly spíš jako ochrana před říčním lidem, stejně jako Šíje Severu. Ani Černovodný proud mezi nimi a Rovinou není tak efektivní obranou a hranice s Královskými zeměmi je politická a nemá žádnou geografickou podobu.
Protože Říční krajiny leží v centrálním Západozemí, mají jen omezený přístup k moři – hraničí pouze se dvěma zálivy. Jejich západní pobřeží omývá od Šíje až po hranici se Západními krajinami spolu s pobřežím Severu a Železných ostrovů Záliv železných mužů v Moři zapadajícího slunce. Stejně jako ostatní v něm říční lidé loví tresky, chmurnatky, mořské ďasy, rejnoky, huňáčky, sardinky a makrely a čelí u něj nebezpečí nájezdu železných. A na druhé straně je dlouhý Krabí záliv otevírající se na východě mezi Údolím a Korunními zeměmi do Úzkého moře. Mohou se však pyšnit největším jezerem v Sedmi královstvích, Božím okem, s proslulým hradem Harrenov na břehu. Je to obrovské jezero s vlastním ostrovem, teplými modrozelenými vodami, napájené několika potoky a vytéká z něj nepojmenovaná řeka, jež tvoří důležitý přítok Černovodného proudu.
Protože mají Říční krajiny omezený přístup k moři, nepatří k nim žádné mořské ostrovy, ale díky množství širokých řek a největšímu jezeru kontinentu se tam přece jen území obklopená vodou najít dají – dva z méně významných ostrovů jsou Jelení ostrov v Červeném bodci a Mlžný ostrov, a vedle nich se mohou cestovatelé dostat i na známější, Tichý ostrov a Ostrov tváří. Tichý ostrov leží v ústí Trojzubce, je jen řídce obydlený, protože ho kvůli vysokým přílivům obklopuje bahno a blátivé pláně s jezírky vody, jež lze pěšky přejít pouze po nebezpečné, dlouhé a nečekaně klikaté stezce víry. Kromě svých vod už však mají Říční krajiny jen málo co z přírody nabídnout. Na západě dosahují ke kopcům v Západních krajinách, přičemž některé kdysi ovládali říční králové, a na východě k Měsíčním horám. Samotné ale žádné pohoří nemají a musí si vystačit jen s několika nižšími vrchy. Nejznámějším je Vysoké srdce, posvátný kopec dětí lesa přibližně ve středu Říčních krajin u Žaludova. Dalším důležitým vrškem je Dutý kopec o něco jižněji ve stejném hornatém pásmu táhnoucím se na západ.
Říční lidé jsou směska tvrdých válečníků, mírumilovných rybářů a zbožných poddaných, i jejich hašteřiví lordi zastupují andalskou kulturu, jež u nich převládla, a jen ve výjimečných případech mezi nimi zůstává kultura Prvních lidí. Tím asi nejznámějším jsou Blackwoodové, vyhnaní králové Vlčího lesa na Severu, v jejichž sídle se nachází slavný mrtvý čarostrom. I když totiž už dávno zašel, neustále k sobě každý večer láká hejna vran. V případě války se v Říčních krajinách může sestavit armáda čítající až 40 tisíc vojáků. Bastardi narození v Říčních krajinách dostávají příjmení Řeka.
Západní krajiny
Západní krajiny se rozléhají podél západního pobřeží Sedmi království, sousedí s Říčními krajinami a Rovinou, a přes moře také se Železnými ostrovy, ale pouze proti Říčním krajinám má spolehlivou ochranu v podobě hor. Skrz pobřeží jsou velmi zranitelní pro útoky a nájezdy železných mužů, kteří Západní krajiny nejednou napadli a vyplenili Krásný ostrov nebo Ohnihody. Region jako takový je velmi kopcovitý, a teprve dál na jih, u hranic s Rovinou, se rozprostírají úrodné planiny. Podél celé hranice s Říčními krajinami, většiny pobřeží a až k úrodným pláním na hranici s Rovinou u Obilnice se přes celý region roztahují západní kopce a údolí. Dalo by se tak říct, že je to jedno nižší, avšak masivní pohoří, pod kterým se nachází ohromné zásoby zlata a stříbra udivující kvality, takže je poseté množstvím dolů. Jedno z mála míst, kde je pohoří průchozí, a jediný způsob pro armády z východu, jak se dostat do Západních krajin, je úzký průsmyk podél Říční cesty. Jde tak o značně předvídatelnou trasu stráženou Zlatým zubem Leffordů, a ti jsou většinou bez problémů schopni jakýkoli útok včas odrazit.
Protože tyto hory zabírají většinu území království, vejde se do něj už jen jeden velký, hustý les u Chřástalova u pobřeží na hranici s Rovinou a dva menší bezejmenné poloostrovy. Jeden ovládaný Zhoubovem Banefortů velice blízko Železných ostrovů a druhý, dál na jihu, vybíhající od Lannisportu a střežený pevnostmi Ohnihody a Útes. Sice je o poznání dál od ostrovů, ale v minulosti jimi byl dobyt a železní na něj často pořádají nájezdy. Hned u jeho severního pobřeží je jediný ostrov náležející k Západním krajinám, Krásný ostrov ovládaný rodem Farmanů. Nepatří k největším, dokonce ani ke zvlášť velkým, ale má důležitou strategickou úlohu a často je centrem střetů Zápaďanů se železnými. Přírodní rozmanitostí se tedy Západní krajiny chlubit nemohou, ale zato jsou díky bohatství a čilému obchodu poměrně hodně propojené se zbytkem říše. Z Lannisportu na pobřeží skrz celé území vedou rovnou tři velké cesty – Říční, Zlatá a Mořská. Říční cesta běží od Casterlyovy skály a Lannisportu na severovýchod skrz horský průsmyk a Zlatý zub do Říčních krajin a spojuje západ s Řekotočím. Zlatá na východ přes hory a Hlubokou noru, která střeží další průsmyk do Západních krajin, a pak podél Černovodného proudu do hlavního města. A Mořská na jih podél pobřeží skrz les u Chřástalova do Roviny.
Téměř celé pobřeží Západních krajin omývá Moře zapadajícího slunce plné mečounů, tuleňů, velryb, mnoha druhů ryb a korýšů, jen nejsevernější část u hranice s Říčními krajinami se dotýká zálivu železných mužů, kde se zase loví tresky, chmurnatky, rejnoci, mořští ďasi, huňáčci, sardinky a makrely. A mezi Krásným ostrovem a pevninou se ještě nachází Úžiny Krásného ostrova. Jinak jsou vody západu sladké. I přes své jmění nejsou Západní krajiny hustě zalidněným regionem, a tak ani jejich sídliště nejsou příliš slavná. Méně než míli od Casterlyovy skály, na pobřeží moře, v nich sice stojí Lannisport, jedno z pěti měst říše, bohatý přístav, důležitý obchodní uzel, kde se kromě námořních setkávají i všechny tři pozemní cesty, sídlo mnoha příbuzných Lannisterů, a až na nájezdy železných docela bezpečné místo díky dobře vycvičené městské hlídce a titulu štít Lannisportu mocných lordů Casterlyovy skály, ale žádné další už se mu nemůže rovnat.
Západní krajiny, kde po sloučení s Andaly drtivě převládla víra v Sedm a andalská kultura prakticky vytlačila staré bohy i přesto, že někde ještě zůstaly čarostromy, nejsou největší, nejlidnatější nebo nejúrodnější částí říše, ale jsou nejbohatší. V Casterlyově skále, Zlatém zubu, Kastameru, Klášterní hlubině a Pendrických kopcích jsou zlaté a stříbrné doly s žilami táhnoucími se míle pod zemí a ti, kdo na svém území žádné nerostné bohatství nemají, se živí rybařením ve štědrých pobřežních vodách, farmařením v docela úrodné jižní oblasti nebo lovem v krajině bohaté na zvěř. Místní urozené rody jsou známé pro svou vysokou pýchu. Co se týče válečného stavu, je armáda regionu díky zdejšímu bohatství nejlépe vybavená, disponují velkou kavalérií a kvalitní těžkou pěchotou, a dokáží sestavit armádu čítající až 55 tisíc vojáků. Bastardi narození v Západních krajinách dostávají příjmení Kopec.
Rovina
Rovina je druhý největší region Sedmi království, a je také nejúrodnější, nejlidnatější, a dalo by se říci, že i nejmocnější hned po Korunních zemích, kde vládne Železný trůn. Rovina je centrem vzdělání, umění i kultury, domov nejkrásnějšího zámku a největší a nejširší řeky říše, nejstaršího a nejkrásnějšího města Západozemí s nejvyšším majákem světa a prý plodí i nejpohlednější dívky a nejlepší námořníky a panovníky. Je proslulá množstvím měst a vesnic, obrovskými, úrodnými poli plnými obilí a květin, a také je domovem kavalírství. Díky své lokaci na jihozápadě Západozemí má teplejší klima, sněží tu jen během nejkrutějších zim a skutečné problémy jí v minulosti, když ještě bývala samostatným královstvím, dělala vlastně jen geografie, kvůli které nedokázala dobýt ostatní území. Zatímco totiž může povolat dvakrát tolik vojáků co jiná království, má také dvakrát delší hranice. Většina ostatních regionů, až na Říční krajiny a jejich slabé přírodní opevnění, hraničí jen se dvěma dalšími, ovšem Rovina kromě Severu a Údolí, hraničí se všemi na pevnině a blízko má i Železné ostrovy, vůči kterým je zranitelná z rozsáhlého pobřeží. Ale vzhledem k tomu, že od Říčních krajin a Korunních zemí ji odděluje Černovodný proud a od Bouřlivých krajin a Dorne Dornské mokřady a hory, jde pořád o dobré místo pro život. Možná jedno z nejlepších.
Rovina se skládá z řek, lesů a úrodných plání a původně ji v dávných dobách tvořila jen vlastní Rovina, původní jádro království Roviny, jemuž vládl rod Gardenerů. To se rozkládalo kolem řeky Klikatice, než časem Gardenerové získali i Staré město, Stromovinu a území kolem Parožnatého vrchu, další největší místní samostatná království té doby, čímž se rozrostla do dnešní podoby rovné země přerušované jen na několika místech vyššími kopci. Těmi jsou třeba na severu Roviny Srdnaté pahorky, slavné pro své jeskyně, které jsou součástí panství Osgreyů, a Podkované kopce, jež naopak náleží Webberům. Mnohem větší hory jsou Rudé hory oddělující od Roviny Dorne a zabírající velkou část jižního Západozemí. Většina patří Dorne a své pozemky mají na jejich úpatí akorát Tarlyové z Parožnatého vrchu a Mullendorové z Vysočiny.
Mnohem bohatší než na hory a kopce je Rovina na ostrovy, a to i na pevninském území, mnoho se jich nachází v širokých korytech řek. Další jsou ve Starém městě v ústí Medovíny, a to přímo v dominantách města. Uvnitř Citadely je to třeba Havraní ostrov spojený s břehem Medovíny padacími mosty a Vysoká věž Hightowerů stojící na Ostrově bojů, větší jsou však rozhodně ostrovy kolem pobřeží. V ústí Klikatice v Moři zapadajícího slunce se nachází Štítové ostrovy nazývané často Štíty nebo Čtyři štíty. Stojí na nich řetězec majáků, pomocí kterého varují pevninu, pokud spatří válečné veslice – cvičení strážci v takovém případě zapálí maják, čímž dají znamení ostatním, aby učinili totéž, a zpráva se dostane na pevninu rychleji než po havranovi. Vůbec nejdůležitější ostrov Roviny je Stromovina Redwyneů, zlatý ostrov u jihozápadního pobřeží. Od pevniny ho oddělují Redwyneovy úžiny, je známý pro nejlepší víno v Západozemí a pro turnaje.
Téměř celé pobřeží Roviny omývá Moře zapadajícího slunce, jež se dotýká celého západu kontinentu od území za Zdí až po Stromovinu. Jsou v něm mečouni, tuleni, velryby, mnoho druhů ryb a korýšů. Krátký úsek pobřeží na východ od úžin až k hranici s Dorne omývá Letní moře, velice teplé moře rozprostírající se na jih k Letním ostrovům a Sothoryosu a na východ podél Dorne a jižního pobřeží Essosu. Proto se Rovina pyšní ohromnou námořní silou, kterou předčí snad už jen Železné ostrovy. Ale stále jsou pro ni zásadní i sladkovodní toky na pevnině. Rovina je nejlidnatější region Sedmi království a je plná měst a vesnic. Stojí v něm i druhé největší město kontinentu, Staré město ovládané rodem Hightowerů, velice důležitý přístav a obchodní žíla, je také centrem víry a domovem Nejvyššího septona, a centrem vědy a vědění Citadely. Bez nejmenších pochyb je Rovina královstvím zásadním pro chod celé říše. V současnosti se její populace počítá mezi Andaly, a má také velmi rozvinutý systém mravů a zdejší rytíři dodnes nejstriktněji dodržují pravidla rytířství a turnajů. Většinou jsou v Rovině přístupné pouze pro ně a bývá to oblíbená podívaná. Zdejší bojovníci si zakládají nejen na schopnostech, ale i na vystupování a vzhledu, a často jsou tak bohatí, že si mohou dovolit celoplátovou zdobnou zbroj.
Ještě důležitější je Rovina ekonomicky. Obvykle pomáhá zásobovat ostatní, méně úrodné části Sedmi království a díky mírnému až subtropickému podnebí je plná polí zlatých růží, melounů a obilí, sadů s ohnivými švestkami, broskvoněmi a jabloněmi a vinic – Stromovina produkuje nejlepší víno na kontinentu, od suchého ovocného až po husté zlaté. A samozřejmě chová hospodářská zvířata a vyváží i výrobky, například dřevěné harfy ze Starého města jsou velmi poptávané zboží. V neposlední řadě je zásadní její vojenská síla. Tyrellové mohou sestavit největší armádu v říši, skoro dvakrát tak velkou, jako jakýkoli jiný region, čili přibližně 90 až 100 tisíc vojáků, a její námořní převaha je také značná. Flotila Redwyneů, Štítových ostrovů a pobřežních lordů poskytuje více než dvě stě válečných lodí a pětkrát víc obchodních veslic. Bastardi narození v Rovině dostávají příjmení Květina.
Železné ostrovy
Železné ostrovy se ke zbytku říše připojili až dva roky poté, co Aegon Targaryen započal své dobývání, zároveň jsou také nejproblematičtějším regionem. Železné ostrovy jsou místem unikátní kultury vybudované v místě s jedněmi z nejhorších životních podmínek v celém Západozemí. Ačkoli jsou na stejné zeměpisné úrovni jako Orlí hnízdo nebo Dvojčata, bouřlivé větry vanoucí kolem nich tvoří studenější podnebí, kde se kvůli kamenité, chudé půdě nedaří úrodě. Lidé z ostrovů si tak zvykli spoléhat se na moře a na nájezdy do úspěšnějších království víc než na vlastní schopnosti. Proto ale také, navzdory jejich nízké zalidněnosti, mají nepřekonatelnou námořní sílu, zkušenosti v mořeplavbě činí jejich obyvatele nejmobilnějším národem, a kdo má vlastní loď, je tam vlastním pánem. Říká se, že kapitán je králem na své lodi, proto se také nazývají Zemí tisíce králů.
Železné ostrovy jsou souostroví v Zálivu železných mužů v Moři zapadajícího slunce. Čítají asi jednatřicet ostrovů se sedmi hlavními – Štítem, Velkým Wykem, Starým Wykem, Drsnořádem, Slaným útesem, Černopřílivem a Harlovem, a osm dnů plavby severozápadně od Velkého Wyku je menší shluk třinácti ostrůvků kolem Osamělého světla. Sedm pojmenovaných ostrovů je domovem místní šlechty a jejich poddaných, některé se využívají jako pastviny pro ovce, ale mnohé zůstávají neobydlené, protože nenabízí nic, co by mohli lidé využít. Navíc, přesto, že jsou jejich obyvatelé slavní pro své lodě, je na ostrovech jen několik bezpečných kotvišť a moře kolem nich je nebezpečné a bouřlivé. Nejvýchodnější a druhý největší ostrov je Drsnořád. Zároveň je nejbohatší a nejlidnatější. Těží se na něm olovo, cín, železo, chovají se tam chlupatí poníci, a kdysi na něm byl obrovský les, nyní vytěžený.
Černopříliv je nejsevernější ze souostroví. Je maličký a studený a vládnou mu Blacktydové z hradu stejného jména jako jejich ostrov. Nejdůležitější je ostrov Štít, na kterém sídlí pán Železných ostrovů a je domovem rodu Greyjoyů. Všechny ostrovy omývá Moře zapadajícího slunce, žijí v něm mečouni, tuleni, lachtani, velryby, mnoho ryb a korýšů. Když se řekne železní, většina lidí si vybaví tvrdé a nelítostné námořníky. Taky se jim říká muži moře a jejich námořní nadřazenost je téměř nepřekonatelná. Jsou velice nezávislí, divocí a až krutí. Žijí také v krutých zemích a nemají mnoho pochopení pro lidi z pevniny a jejich „zelené“ způsoby. Odlišní jsou i v některých zvycích. Například mají zakázáno prolévat krev jiného železného, akceptovatelné je pouze utopení. I ženy, ty pravé, železné, mohou bojovat stejně jako muži a být součástí posádky lodi nebo kapitánkami vlastních – ostatně se tvrdí, že moře jim dodává mužské choutky.
Obecně lze říct, že i když se železný obleče do hedvábí a sametu, naučí se psát a číst, bude poučen v mravech a víře, stále v něm zůstane šedé, studené a kruté moře. Sami tvrdí, že i když mistři věří, že ostrovy jsou pojmenované po nalezištích železa, ve skutečnosti jsou pojmenované po neoblomné nátuře jejich obyvatel. Je to zkrátka rasa pirátů a zlodějů, válečníků, jež se v dávných dobách nebáli žádného nepřítele a bývali tak opilí bitvou, že ani necítili bolest. Tradice, která jim nedovolí sblížit se s pevninou, dokud bude živá, je tradice starých způsobů a železné ceny. Tato tradice podněcuje kulturu nájezdů. Cena člověka je v ní posuzovaná hlavně na základě jeho schopností jako nájezdníka. Spadá sem i opovrhování koupenými ozdobami – muži nenosí žádné, pokud je nesebrali tomu, koho zabili. A zahrnuje i několik kategorií lidí, které lze na ostrovech dodnes najít. Nejvýš stojí samozřejmě železní muži a námořníci se svými kamennými ženami narozenými na ostrovech v rodinách železných. Trochu níž pod nimi jsou železní, kteří sice mají stejnou krev, ale živí se rukama. A na konci zajatci z nájezdů. Ti se obvykle stávají nevolníky na farmách a v dolech, hezké ženy zase postelovými společnicemi a některé solnými ženami. Těch může mít každý železný několik a vždycky jsou méně důležité než jeho jediná, pravá, kamenná manželka. Zní to trochu jako otrokářství, jenže od otroků se stále liší, předně jsou pořád lidmi, mají určitá práva, nemohou být prodáni nebo koupeni, mohou vlastnit majetek, oženit se s kým chtějí a mít děti podle libosti. Potomci takových zajatců, ať už nevolníků nebo solných žen zplozených se železnými, jsou považováni za železné.
Zdejší doly nemají žádné drahé kovy jako Západní krajiny, pouze železo, olovo a cín. Nenásilná část ekonomiky se pak točí kolem rybaření. Až sedm z deseti železných rodin jsou rybáři, a kdyby místní vody nebyly tak štědré, už dávno by celý region vyhladověl. Důležitá je pro železné hlavně vojenská síla, především ta na moři. Mohou povolat až 18 tisíc mužů do zbraně, možná o něco méně, a pět set válečných veslic. Přičemž veslice ze Železné flotily jsou třikrát větší než běžné veslice v ostatních koutech říše, a mimo Železnou flotilu má každý větší lord obvykle kolem stovky vlastních. Jediní, kteří se s nimi mohou porovnávat, jsou Redwyneové. Bastardi narození na Železných ostrovech dostávají příjmení Štít.
Bouřlivé krajiny
Bouřlivé krajiny jsou jedním z regionů Sedmi království, který býval samostatnou, agresivně expandující a drsnou říší, a lidé se zde svou náturu mohou přirovnat k tvrdému Severu. Od svých sousedů Roviny, Dorne a Korunních zemí jsou navíc odlišné i v dalších ohledech. Brázdí je hluboké, zelené lesy, díky kterým jsou nejvíc zalesněným regionem, ostré vysoké vrchy, kamenitá pobřeží, a protože je kraj poměrně malý, jen na některých místech se v nich daří bezproblémově žít díky teplému, vlhkému klimatu. Bouřlivé krajiny na východním pobřeží Západozemí se v podstatě skládají ze tří částí. Severní oblasti hraničící s Masseyovým hákem v Korunních zemích, hornatých Dornských mokřad, které k nim přidávají výběžek zakusující se na jihovýchod do Roviny, a jižního poloostrova zakončeného Mysem hněvu, cílem nejhorších bouří. Sever Bouřlivých krajin je z velké většiny pokrytý Královským lesem, jedním ze tří největších lesů říše (druhý je Deštný les na Mysu hněvu a třetí severský Vlčí les). Ten prorůstá až k Černovodnému zálivu, a tak se dostává do Korunních zemí a částečně i do Roviny. Největší plochu však zabírá právě v Bouřlivých krajinách. V Královském lese se těží duby, strážní borovice, sekvoje a jantar a uspokojí i dobrodruhy, protože je plný jeskyní.
Kromě pevniny sužované bouřemi k Bouřlivým krajinám patří ještě řada ostrůvků v nebo kolem Zálivu ztroskotání. Většina z nich jsou jen skály čnící nad hladinou moře a nestály ani za pojmenování, ale dva rozhodně stojí za povšimnutí. Tarth patří k největším ostrovům Západozemí, leží nedaleko Bouřlivého konce a v podstatě střeží vstup do zálivu. Omývají ho jak vody Úzkého moře, tak Zálivu ztroskotání, a slouží jako nárazník pro bouře z jihu. A i tak oplývá značnou krásou, zvedají se na něm hory, z nichž stékají vodopády, mezi nimi se rozkládají luka a stinná údolí. Vyváží krásný mramor, jenž byl použit i na stavbu Orlího hnízda, a díky jeho průzračně modrým vodám se mu přezdívá safírový. Druhým ostrovem je Estermont, který je mnohem menší a spíše hornatý.
Protože jsou Bouřlivé krajiny pobřežní oblastí, jejich část omývá přímo Úzké moře rozprostírající se mezi Západozemím a Essosem, je dost úzké na překročení, ale dostatečně široké na zkomplikování invaze a vojenských zásahů mezi Sedmi královstvími a Svobodnými městy. V něm leží i Estermont a Tarth oddělený od pevniny krásnými Tarthskými úžinami a hlídající vstup do Zálivu ztroskotání, který geograficky rozděluje sever Bouřlivých krajin a Mys hněvu. Tento záliv má však značně nelibou pověst. Je kamenitý, často v něm zuří bouře a je nepřekvapivě pojmenovaný po velkém množství ztroskotaných lodí. Dál na jih na Mysu hněvu se pak znovu vrací vody přímo Úzkého moře, a to je vlastně poslední region, kterého se dotýká, protože právě u Mysu hněvu se stává Dornským mořem, přírodní vodní hranicí Bouřlivých krajin s Dorne. Ze sladkých vod lze v Bouřlivých krajinách vyzvednout několik řek. Největší z nich jsou Klidnoproudá a Slayne. Klidnoproudá vytéká v severovýchodních Bouřlivých krajinách z Úzkého jezera v Královském lese a pokračuje do Korunních zemí a Černovodného zálivu.
Bouřlivé krajiny nemají žádné vlastní opravdové město, a sídliště, která se koncentrují kolem pevností zdejší šlechty, jsou spíš vesnicemi. Takové se dají najít třeba kolem Bronzové brány, a nějaké i kolem pobřeží Dornského moře. Právě tam, na Mysu hněvu, je největší z nich, tržní městečko Plačtivá věž. To má prosperující přístav, který zastává většinu obchodu v Bouřlivých krajinách, silné dřevěné hradby, domy se špičatými střechami a křivé uličky. I když není kdovíjak velké, dokáže uživit několik hostinců.
Lidé z Bouřlivých krajin se sice nemusí potýkat s tak tvrdým klimatem jako Seveřané nebo Dornové, ale ani tak pro ně život není nejsnazší. Jsou to tvrdí bojovníci, vůbec jedni z nejodolnějších a nejdivočejších. Jsou tvrdohlaví a nesmlouvaví a samozřejmě bouřliví, násilní, nesmiřitelní a nepředvídatelní. Třeba o lidech z mokřad se tvrdí, že se rodí s mečem v ruce a že se učí bojovat ještě dřív než chodit. Ale často bývají i čestní a velice loajální, moc jim to však nepomáhá se živobytím, o které se musí rvát. Lesy a hory všude kolem i přes jejich úrodnost znamená méně vyvinuté zemědělství a tak i menší populaci. V případě války se v Bouřlivých krajinách může povolat vojsko až 30 tisíc mužů. Bastardi narození v regionu dostávají příjmení Bouře.
Dorne
Nejteplejší, nejsušší a v některých ohledech nejodlišnější region Západozemí je písčitý Dorne. Dorne je velký poloostrov tvořící jihovýchodní část Západozemí. Nejprve se může zdát jako podivné místo i pro toho, kdo je seznámen se zvyky zbytku říše. Dornové prý mluví příliš rychle, Dornky jsou prý příliš lascivní, dornské víno prý příliš kyselé, dornské jídlo příliš ostré, dornské slunce příliš horké a dornské pouště jsou jediné na kontinentu. Dorne je nejteplejším krajem Západozemí, je hornaté, suché, většinu ho zabírá krutá poušť, a jen někde se objeví příjemnější říční údolí. Má proto vlastní kulturu, a jeho lidé jsou na první pohled odlišní od lidí z jiných krajů. Dorne je nepochybně méně půvabné než Rovina a méně diverzní než Korunní země, ale přesto se v něm dají najít tři odlišné světy s velmi odlišnými způsoby života. V západním Dorne a Dornských mokřadách dominují krajině Rudé hory, jejichž údolí byla často místem potyček mezi Dorne, Rovinou a Bouřlivými krajinami, pokrývají totiž celou hranici mezi Dorne a zbývajícími dvěma jmenovanými regiony. Centrální Dorne východně od Rudých hor je naopak neobyvatelnou písečnou pouští, vyrostlo v ní minimum vegetace a několika málo hradů v oázách. Východní Dorne a údolí řeky Zelenokrvavice a jejích přítoků, třetí a poslední oblast, je proto nejživější. Právě tam se tísní většina dornské populace, podél úrodných říčních březích se táhnou osady a zahrady a své hrady tam má i několik šlechtických rodů.
Ačkoli je Dorne obklopeno mořem ze tří stran, patří k němu jediný známý ostrov, Šeroděs. To je pustý ostrůvek v Dornském moři a pro většinu populace jako by raději neexistoval. Stojí na něm totiž rozpadající se starý hrad, který byl v minulosti využíván jako vězení pro nejhanebnější zločince a zrádce. I nyní ho proto Martellové používají coby věznici, a jeho atmosféra děsí každého, kdo je k pobytu na něm odsouzen, už předem. Dornské řeky a studny jsou jedním z mála důvodů, proč se v Dorne dá vůbec žít. I během dlouhého léta zajišťují dostatek vláhy pro své okolí a proto jsou téměř stejně hodnotné jako zlato. Co se týče opravdových měst, v Dorne nestojí žádné. Dokonce ani ve smyslu malých měst typických pro Říční krajiny. Nejblíž k pravému městu má akorát Prkenné město v ústí Zelenokrvavice. To je přístav zbudovaný z prken a s domy a obchody z vorů, říčních člunů a obchodních lodí svázaných konopným provazem, kde sirotci od Zelenokrvavice obchodují s loděmi zpoza Úzkého moře. Jediné další místo, které se sice jako město jmenuje, ale není jím tak docela, je Stínové město, podivné, prašné sídliště u hradeb Slunečního oštěpu. Je labyrintem obchodů a chatrčí bez oken, stájí, hostinců, vinných sklepů a polštářových domů, úzkých uliček a bazarů.
Kultura v Dorne je značně odlišná od zbytku říše. Dalo by se možná říci, že je ještě odlišnější než kultura vzdáleného Severu a snad, že i železní mají v některých ohledech k tradiční západozemské společnosti blíž. Dornové jsou totiž směskou Prvních lidí, Andalů a Rhoynů, přičemž právě Rhoynové na většině území zanechali zásadní vliv. Největší kulturní odlišností je absolutní rovnoprávnost mužů a žen, a kde žena dědí veškerý majetek své rodiny, pakliže je nejstarším dítětem, bez ohledu na to, kolik má mladších bratrů. Dornové jsou velmi nezávislí, mají silný smysl pro národní identitu, mnohem silnější než ostatní království, což je dáno jejich dlouhou izolací, a stejně tak mají silnější vazby na Essos než ostatní části Západozemí. Jsou také považováni za vášnivé a ohnivé a legendární je jejich uvolněný pohled na sexualitu. Proto je v Dorne status milenky přijímán a nehledí se na ně jako na panské děvky. Ani pro ženy není ostudné mít milence. Neodsuzuje se ani homosexualita a nejproslulejší v této oblasti je přístup k bastardům. Nelze říci, že by byli na úrovni manželských dětí, avšak nejsou vnímáni jako něco opovrženíhodného. Mnoho urozených se ke svým bastardům, zvláště narozeným jejich oficiálním milenkám, hlásí a často jim zařizuje slušný život ve vlastní společenské vrstvě.
Ačkoliv Dorne obklopuje moře, má prakticky nulovou námořní moc. Když se totiž Nymeria usadila v novém království, nechala spálit svou početnou flotilu, aby ukázala, že konečně našla pro svůj lid domov, a od té doby se Dornové příliš nesnaží vytvořit si silnou námořní flotilu. Dorne doposud nebylo dobyto Targaryeny a oficiálně připojeno k říši pod vládou Železného trůnu, a navzdory několika pokusům, Dornové se vždy dokázali ubránit. V době První Dornské války byli schopni sestřelit z oblohy draka Meraxese i s jeho jezdkyní, královnou Rhaenys Targaryen. V momentální době jsou schopni povolat do zbraně až 25 tisíc vojáků. Bastardi narození v Dorne dostávají příjmení Písek.
bottom of page