Visenya přišla na svět jednoho chladnějšího rána třetího měsíce roku 71 po Aegonově dobytí, na Dračím kameni, rodovém sídle jejího rodu. Ve stejný den se narodil i její bratranec Viserys, a pár let se jim v Rudé baště říkalo dvojčata. Když se královna Naessa přesunula do Králova přístaviště i se svou prvorozenou dcerou, měla dokonce Visenya stejnou kojnou jakou měl Viserys, a u dvora se rychle začalo šířit, jak magické, romantické a osudové by bylo, kdyby se dvě Targaryenské děti, narozené ve stejný den, a stejně se jmenující, jednoho dne vzali. Příběh stvořený jako pro pohádku, ale pohádky se píší, nikdo je nežije, a pohádka nečekala ani na Visenyi, ani na Viseryse. Sotva oba dva trochu povyrostli, začali chodit, naučili se mluvit, tak nebyl pochyb o tom, že jsou oba zcela rozdílní. Viserys byl odjakživa spíše klidným dítětem, které sedělo a učilo se novým věcem, Visenya na druhou stranu nedokázala posedět na jednom místě, a věčně někde běhala za svým starším bratrem Aemonem, anebo pronásledovala svého dalšího bratrance a Viserysova staršího bratra, Aegona. Její matka, královna Naessa, z toho neměla radost, malé princezně ale nic nezakazovala jen na žádost svého manžela a krále, Maerona I., pro kterého byla Visenya pokladem, květinkou, kterou musí nechat rozkvést a nebránit jí v růstu. Visenyi byly tři roky, když se jí narodila mladší sestra, a v tu chvíli přestala mít veškerý zájem o hraní si s Aemonem nebo Aegonem, dokonce se uklidnila a většinu svého času trávila právě při své sestře, kterou byla schopná pozorovat i dlouhé hodiny a už jako malé dítko se rozplývala nad tím, jak byla roztomilá.
S Vaenyí nakonec vyrůstala ruku v ruce, když trochu povyrostla, Visenya byla vůči ní občas až přehnaně ochranářská, a nejvíce od své sestry odháněla Daellu, svou sestřenici, která byla jen o rok starší než její sestra. Vaenya byla pouze její, a Visenya se o svou sestru nechtěla dělit s nikým jiným. Vaenya se ale nikdy nechtěla prohánět po chodbách, ani se nedržela bratra či bratranců jako klíště, díky její mnohem mírnější povaze se Visenya do určité míry uklidnila, a dokonce začala poslouchat i svou matku a věnovala mnohem více času řádnému studiu. Visenya nikdy neměla smysl pro učení, musela se do něho a do poslouchání přímo nutit, a často u toho dokázala sedět jenom díky své sestře, kterou nechtěla nechávat samotnou s mistrem a chůvami, kteří měli na starost jejich učení, a na které přísně dohlížela právě jejich matka. Visenya měla odjakživa vztah k drakům, a její láska k nim se prohloubila, když jí otec ještě jako malé dítko vzal do Dračí jámy a nechal jí, aby si pohladila otcova draka, jedinečného Baleriona Černého děse.
Visenya během svého dětství obdržela hned několik dračích vajec, všechna ale zkameněla, z čehož byla vždycky zklamaná, protože chtěla svého vlastního draka. Bylo jí osm let, když zemřel její strýc, princ Maenar, a Visenya svou pozornost přesunula na mocnou Vhagar, která právě přišla o jezdce. Jednou se ale prořekla právě před Daellou, že by se chtěla pokusit dostat k Vhagar a osedlat si jí, a ať už to Daella pověděla komukoliv, hned na druhý den jí matka zakázala vstoupit do Dračí jámy. Visenya se pokoušela uprosit svého otce, k tomu se ale její nápad také donesl a Visenyi tak nezbývalo nic jiného, než být naštvaná na svého bratra a bratrance, když odcházeli do Dračí jámy. Do jámy se jí podařilo dostat až o několik měsíců později, když se nenechala odbýt a prosila, aby tam směla doprovodit Aemona, s čímž nakonec král souhlasil, jakmile se ale dostala dovnitř, ihned zmizela svému bratrovi z dohledu a vydala se k jeskyním. Cestou ji ale zastavil starší muž z Dračí stráže, který jí chtěl nejprve odvést zpátky a její útěk nahlásit králi, Visenya ho ale přemluvila a prosila ho, aby jí pustil k Vhagar, strážce jí ale nakonec sám přemluvil, aby na starou a velkou Vhagar zapomněla, a navrhl jí mladšího draka, čímž se Visenya dostala k Arxesovi. Arxes se po nich nejprve vztekle ohnal svým trnitým ocasem, jakmile ale Visenya požádala, aby ho odpoutali, zlatý drak se uklidnil.
Visenya za Arxesem začala pravidelně docházet, a otec jí jednoho dne nechal vyrobit dračí sedlo, se kterým se poprvé mohla na drakovi proletět. Třikrát společně obkroužili Královo přístaviště, než se Arxes snesl na nádvoří v Rudé baště, její matka sice byla v obličeji bledá jako smrt, v otcových očích ale viděla hrdost, a to pro Visenyi bylo tím nejdůležitějším. Získala svého vlastního draka, a jakmile nemusela sedět na hodinách a učit se, trávila svůj čas ve vzduchu, a jakmile byla starší, začala létat i na Dračí kámen, a poté se odvažovala letět dál. Na Arxesovi byla nejdál v rozlehlé Rovině ve Zlatoháji, navzdory své dobrodružné povaze jí rodiče prozatím nedovolili letět větší vzdálenosti, i když je jejím snem se jednoho dne vypravit na Zimohrad, vidět Zeď, anebo si zaletět do Essosu. To, že by ráda viděla i ruiny Staré Valyrie, si ale raději nechává pro sebe.