Povaha

Jediná dcera Maenara Targaryena se sice ze všech jeho tří dětí minimálně vzhledem podobá svému otci, ale faktem zůstává, že je jednoduše dcerou své matky. Ano, má s otcem po povahové stránce něco málo společného, zejména pak to, že sebou ze strany Eliany nechá manipulovat, aniž by si to dokázala opravdu plně uvědomit, ale pravdou zůstává, že větší dávku charakterových vlastností přebrala právě od Eliany Lannister. Stejně jako ona je i Daella nepřehlédnutelně ambiciózní a své cíle si stanovuje opravdu velmi, velmi vysoké. Je sice možné, že jí může nějakou tu chvíli trvat, než si nějaký cíl opravdu stanoví, ale jakmile je pevně daný, neexistuje na celém širém světě jediná překážka, která by ji v jejím snažení mohla zastavit. Zpomalit ano, zastavit? Nikdy. 

Co se týče mocichtivnosti její matky, ani ta jí Daelle nechybí. Dost možná ne v takové míře, v tom by se Elianě mohl rovnat jen malá hrstka lidí z celého světa, ale ani u její dcery není zrovna zanedbatelná. Pak také vlastnost společná snad každému z jejich rodiny - pýcha, hrdost, pocit určité nadřazenosti. Těžko říct, jestli je to něco, co je společné spíše Lannisterům nebo Targaryenům, dost možná oboum, ale v kontextu Daelly by se s touto vlastností řadí spíše k rodu draka. Nemohla by se přeci přiznat k takové vlastnosti, jakou je pýcha, a tak to bere raději z pohledu jiného. Je přeci Targaryen a ti nejsou obyčejní lidé jako jiné lordstvo, jsou jim nadřazeni už ze své podstaty. Může tedy přeci mít pocit, že je jim ona sama nadřazená a nepovyšuje se záměrně, ostatní rody prostě nikdy nebudou dost dobří.  A nakonec, přestože se Daella zdá být jen pouhou loutkou v intrikách své matky, a tak ji jistě mnozí vidí, je i sama princezna pěkně vypočítavá a naopak velice ráda využije toho, že by to od ní jen málokdo čekal. Líbezné děvče s panenskou tváří se neštítí ani přetvářky, ani manipulací, ani lží. Kdyby ano, už dávno by její život nejspíš vypadal poněkud rozlišně. 

Čím se ovšem Daella vyznačuje naprosto nejvíc, to je její perfekcionismus. Potřeba přiblížit se k dokonalosti tak blízko, jak je to jen vůbec možné. Být dokonalou dcerou, dokonalou dámou, dokonalou princeznou a ještě lépe dokonalou kandidátkou na královnu, okolo toho se točí teď už celý její život. A kromě toho samozřejmě touha vždy se nést s hlavou vztyčenou, s perfektním držením těla, upravená a vše důkladně uhlazené. Horší ovšem je, že určitou úroveň požaduje také po ostatních, kteří po tom ale častokrát zrovna dvakrát netouží. A přesně to je něco, co dokáže krev v jejích žilách rozproudit natolik, že je perfektní obrázek rázem tatam. V tom lepším případě se okolí dočká jednoduše jen její rýpavé stránky. Začne poučovat, napomínat a opravovat cokoliv, co se jí zrovna nezdá být dost dobré - od chování a etikety, ve které je přebornicí, až po sklenku položenou jen milimetr od místa, kde by dle jejího názoru opravdu měla být. Pak ovšem nastává také ona horší situace, kdy je schopná dát svou nespokojenost najevo velice rázně a také velice hlasitě. V tom jak bude reagovat si ovšem nevybírá příliš důkladně, ne pokud si to může opravdu dovolit. Kvůli trčící nitce nebo nerovnosti na šatech by byla schopná švadlenám i služkám nejen odebrat všechny výhody i práci, ale také každou z nich probodnout vidličkou nebo prohodit oknem.

Minulost

Daella Targaryen se narodila uprostřed jednoho z horkých letních dnů, mnozí dokonce tvrdí, že šlo o ten nejteplejší z nich, a její příchod na svět byl v kontextu úmrtí dvou jiných targaryenských dam veselým pozdvižením snad pro všechny, kromě její vlastní matky, která v ní viděla spíše zklamání, že Daella není synem. Jen pár dnů po jejím narození se pak v Dračí jámě objevila čerstvá snůška vajec a Maenar Targaryen nečekal ani o den déle, aby mohl pokračovat v tradicích jeho rodu a vybral jedno z nich, které umístil ke své jediné dcerce do kolébky. A přestože Daella nebyla čistokrevnou Targaryenkou, už v tu dobu dala světu znamení, že se kvůli tomu nehodlá nechat považovat za méně dokonalou, než jsou její sestřenice či bratranec, když se hned z prvního vejce za nedlouho vyklubal perleťově bílý dráček, v té době ještě bezejmený a veliký podobně jako samotná princezna, která se v příštích letech měla stát jeho jezdcem.

Mladé princezně se vždy dostávalo řádné výchově, její matka s ní měla snad od první chvíle, co ji spatřila, jasný záměr, zatím co pro otce byla jeho malou princezničkou. Nejmladší z dětí a k tomu jediná dívka, jinak to ani být nemohlo. Brzy ovšem přišla první velká životní rána. Bylo jí teprve kolem šesti let, když Maenar Targaryen upadl při lovu ze svého koně a zlomil si vaz. Na draka poněkud potupná smrt. Pro mladičkou Daellu se tehdy začala měnit jedna věc za druhou, možná už i v tom nízkém věku spoustu věcí začala vnímat jinak. Zejména to, jak ji její sestřenice neustále odháněla, nejen od korunního prince Aemona, o kterém její matka Eliana více než kdy jindy utvrzele tvrdila, že se stane mužem Daelly, a svou dcerku popoháněla, aby si získala více jeho pozornosti, ale odháněla ji také od její další sestřenice. Jako by snad všehchno na světě mělo patřit jen jí. Do té doby rozepře mezi Elianou a Naessou neměly na Daellu velký vliv, ale tehdy začal a podobný rozkol se začal utvářet i mezi sestřenicemi.

Svým způsobem vzájemné neshody vyvřely na povrch ve chvíli, kdy se před svou sestřenicí Visenya prořekla, že se pokusí osedlat Vhagar. A to v očích Daelly nepřipadalo v úvahu. Stále dračici vnímala jako parťáka svého otce, patřila k její straně rodiny a ještě k tomu všemu šlo o jednoho z těch největších a nejzkušenějších draků, což už v té době dokázala také pochopit. Jestli někdo mohl osedlat Vhagar, byl to jedině někdo z jejího rodinného kroužku. A nebo kdokoliv jiný, než zrovna Visenya. Velice rychle běžela Daella naříkat ke své matce a prosila, aby to nenechala dopustit. A jako zázrakem se našla věc, na které se Eliana s Naessou shodly, Visenye byl na nějakou dobu zakázán samotný vstup do Dračí jámy a k Vhagar se skutečně nedostala, když nakonec osedlala úplně jiného draka.

V následujících letech se i Daella poprvé posadila na hřbet svého draka, kterého pojmenovala Mirrax, ale trvalo ještě pár let, než se létání stalo pravidelnou součástí jejího života. Jakmile se tak ovšem stalo, ve volných chvílích to byla vždy věc, na kterou byste mohli vsadit, když se někdo ptal, kam se princezna poděla. V každém jiném aspektu se však vždy snažila být naprostým ztělesněním dokonalosti a s rostoucím věkem na tom trvá více a více. Nestávalo se výjimečně, že švadleny a služebné přišly o práci nebo se jim dostalo různým trestům jen kvůli jedinému smítku nebo kousku zmačkané látky. Nebo kvůli čemukoliv, co princeznu dostatečně neuspokojilo.

Stále více na ni ovšem měla vliv její matka. Vždy naprosto neoblomně věřila tomu, že se stane příští královnou, jak jí matka vštěpovala, a dělala pro to vše, co bylo potřeba. Vždy ovšem věřila, že bude královnou po boku Aemona, a tak se cítila svým způsobem zdrceně ve chvíli, kdy Eliana na nějakou dobu onu snahu vzdala a raději svou dceru přesvědčila a vyslala do komnat současného krále. A Daella vždy splnila to, co jí matka uložila, tentokrát ovšem narazila. Možná proto, že byla její dcera stále ještě mladá a naivní a nevěděla úplně, jak si počínat. Nebo jednoduše proto, že byl král Maeron skutečně čestným mužem. Bylo to snad vůbec poprvé, kdy Daella zažila odmítnutí, a to se s ní nese ještě dodnes. Cítila se naprosto poníženě a králi se možná už nikdy nepodívá do očí. Na druhou stranu se ovšem utvrdila v tom, že jejím vyvoleným je Aemon, o kterého teď usiluje více, než kdy jindy.