Garrick se narodil jako zdravé dítě lady Meyře Gloverové, rozené Pooleové. V pořadí byl už ale třetím dítětem, neboť Meyra dvakrát před tím porodila mrtvou dceru a pak i mrtvého syna. A i přes to, že lordu Geraldanovi řekli, že se mu konečně narodil silný syn, tak lord Glover neměl odvahu čelit možnému zklamání. Už třetímu. Pro některé muže je snazší čelit nepříteli s mečem v ruce, než tomu, kterému se nemohou postavit, protože proti vlastním pochybnostem se bojovat nedá. Když se tedy zdálo, že rozervané srdce lady Gloverové bude moct být znovu zahojené žijícím dítětem, bylo její srdce zlomeno tím, když se jí a jejího syna, Geraldan dobrovolně vzdal. Ponechal je na Pahorku s prosbou svého bratra Geralda, aby se o ně postaral a přijal Garricka jako vlastního. S takovou prosbou ještě přišel onehdy za jejich starým otcem Robarem, který Geraldana označil za hlupáka, když chce opustit svou ženu i dítě. Jenomže sloužit na Zdi je čest a odmítnout synovu žádost by znamenalo, že se snad Robar bojí obětovat syna Zdi. 

A tak, necelé dva dny po Garricově narození, Geraldan odjel pouze se svým mečem, zbrojí a koněm z Pahorku na Zimohrad, aby o svém rozhodnutí ještě osobně spravil Alarica Starka, přestože mu byl poslán havran. Meyra Gloverová se s bývalým manželem ani nepřišla rozloučit a ode dne jeho odjezdu, se jí muselo říkat lady Pooleová. Její srdce ohledně mužů zahořklo a ochladlo. A její jedinou vášní se stal novorozený syn, kterého hodlala s pomocí Geraldanova bratra a otce, vychovat. A taky ho hlídat jako oko v hlavě. Garrick měl matku za zadkem pokaždé, když někam šel či měl lekce četby, počtů, správného chování, jízdy na koni či šermu, boje a nebo střílení z luku. Při všem byla přítomna a její přísná útlá tvář nedovolila tehdejšímu mistrovi Albionovi, aby jí vyhnal. Vždy se uměla velmi tvrdě ohradit a také požadovala pro Garricka jenom to nejlepší. 

Čím starší ale Garrick byl, tím víc se v něm začala probouzet touha být svobodný a dělat si to co chtěl on sám. Když mu bylo šest, tak mu matka řekla, že jeho otec zemřel, ale ve třinácti se dozvěděl pravdu od svého strýce. Matka jeho tvrzení popírala a její ukřivděná duše nechtěla o Geraldanovi slyšet už ani slovo. Za to Garrick byl zvědavější, než kdy dřív. Kromě dívek a bojování, ho začala zajímat i jeho pravá podstata a to, kým opravdu je. Svého otce nikdy neviděl a nepoznal. Pro něj to bylo jako když mu chybí jakási půlka jeho samotného. Nakonec ho jeho strýc Gerald na patnáctý den Garrickova jména, v roce 81 AC, vzal na Zeď. Meyra se to dozvěděla až po jejich odjezdu  a zuřila jak lítá medvědice. Jejich pochod dál na sever však nemohla zastavit a Gerald se synovcem skutečně na Zeď dorazili. Geraldan byl prvním průzkumníkem a sotva se vrátili z výpravy, tak mu osud k nohám zavál syna. Geraldan ho poznal okamžitě, jakmile ho v první chvíli uviděl. Nejprve přivítal svého bratra Geralda, jenž na Černý hrad přivezl i deset dalších mužů, jenž se přidali k vranám. A až potom urostlý již prošedivělý lord první průzkumník, přešel před svého syna. Chvíli na sebe jen koukali a Garrick - ač ho svým způsobem obdivoval a byl rád, že ho konečně vidí - tak ho měl chuť praštit. Nic takového ale neučinil a místo toho otci podal ruku. Geraldan se na ni váhavě podíval, ale pak ji přijal, stiskl ji a syna vtáhl do objetí. 

Shledání otce a syna bylo pozitivní pro Garricka, ale negativní pro jeho matku, jenž z toho byla nešťastná. Garrick otce navštěvoval každý rok ve stejnou dobu - akorát na den svého jména. Strávili spolu vždycky týden až deset dní, kdy se mu snažil být Garrick co nejblíž. Geraldan byl ale pořád poměrně chladný a rezervovaný. Raději nechal syna trénovat s muži noční hlídky, když byl na Černém hradě a také ho poučil o tom, co už všechno za Zdí viděl. Garrick těm řečem zprvu nevěřil, ale čím víc otce a způsob života na Zdi poznával, tím víc tou všemu začal věřit. V roce 87 po Dobytí, ho otec dokonce vzal poprvé a naposled za Zeď, aby byl Garrick svědkem odříkání přísahy u Čarostromu. Když přísahu odříkali, už se dost stmívalo a z dvojice, jenž hlídala blízké okolí v lese, se vrátil jenom jeden. To byla známka toho, že bylo na čase se urychleně vrátit za Zeď. Garrick se tehdy před popohnání koně bratra v černém zeptal. „Co jsi viděl?" Měl dojem, že bratři noční hlídky se přece nenechávají na holičkách. Zarostlý muž na houževnatém podobně zarostlém koni se na něj nepříjemně podíval. „Smrt." Jakmile to dořekl, tryskem se rozjel po udusaném sněhu a Garrick ho následoval, i když se za sebe ohlížel. Neviděl v houstnoucích stínech lesa nic. A nebyl si jistý, jestli ho právě to nic neděsilo ze všeho nejvíc. Když se vrátili za Zeď, tak ten zarostlý tvrdil, že Torr jednoduše zmizel a jenom slyšel jeho vzdálený křik, který se ztrácel v tom ledovém větru a hvizdu, který připomínal kvílení.

Garrick od té doby na Zeď přestal jezdit a místo toho zvolil teplejší stranu Západozemí. Sám změnu ve svém charakteru nijak zvlášť nezaznamenal, ale být tři roky mimo domov a jenom cestovat po Západozemí? To s člověkem udělá víc, než si sám připouští. Nejdál byl ve Starém městě a nejvíce času strávil v Rovině, ale také v Králově přístavišti. Proslul svým krásným úsměvem, navymýšlel si nejrůznější hrdinné skutky a taky tvrdil, že je dědic Pahorku mladým jižanským dámám, kterým sliboval, že kdyby jim na severu byla v posteli zima, zabalil by je do kožešiny medvěda, kterého by pro ně ulovil. Velmi brzy se stal poněkud nepříjemnou konkurencí pro některé mladé lordy. Jeho vzhled totiž vůbec nepřipomínal hrubého a mrzutého severského barbara a byl rád, že díky sobě dělal seveřanům dobrou vizitku. Tedy částečně. Občas kam vešel, tam s ním byl spojený nějaký skandál. Musel tedy na nějaký čas zmizet a vrátil se na sever, kde strávil nějaký čas a když trávil čas v Bílém přístavu, tak mu přišel od strýce dopis od havrana, kde ho povolával na Pahorek a připojení se k armádě proti Železným, jenž drancovali pobřeží. Navléknutí zbroje a zabíjení ho tudíž neminulo. A když byla hrozba zažehnaná, tak se opět distancoval a z Bílého přístavu odplul do Pentosu. Strávil tam zhruba měsíc, kdy objevoval místní taje a pak se vrátil zpátky do Západozemí, přímo do Králova přístaviště, ale často odtamtud odjížděl navštívit místní okolí. 

Na sever se vrátil po velkém Květinovém turnaji, když mu strýc Gerald napsal, že jeho matka Meyra onemocněla. Když se jednalo o rodinu a takovou závažnou situaci, tak zapomněl na veškeré své sny i cíle a vydal se zpátky domů. Cestou se zastavil na území Reedů, kde na něho čekalo poněkud nevítané překvapení v podobě milenky Cyenny a jeho dalšího bastarda. Věděl, že byl Gerien jeho, neboť měl stejné mateřské znaménko u pupíku, jako právě Garrick. A tak vzal Cyennu i téměř ročního syna sebou. Na Pahorku ho bratranci i sestřenice společně se strýcem uvítali, ale strýc mu pak řekl, že jakmile se Garrick uvidí se svou matkou, chce s ním mluvit. Když Garrick matku navštívil, tak šel hned za strýcem od kterého si vyslechl dost stížností na jeho mladou nespořádanou osobu. A taky mu připomněl seznam všech provinění a skandálů, které na jihu napáchal za poslední tři roky. Nemluvě o bastardech, které na severu měl. A teď si přivedl dalšího. Gerald z toho vůbec nebyl nadšený a nejraději by všechny ty Garrickovy děvky a jejich bastardy poslal někam pryč, ale čest mu to nedovolila. Stejná čest nedovolila Garrickovy, aby se na ně vykašlal. Pravděpodobně má těch bastardů za poslední tři roky více, ale je si vědom toho, že nemůže chodit po Západozemí a hledat armádu svých dětí. 

Mít na Pahorku milenky i s bastardy nebylo pro rod Gloverů příznivé, ale pořád to bylo lepší, než mít nálepku nepoctivých mužů, kteří děti nechávají na pospas smrti. A každý si byl vědom toho, že z těchto bastardů nebude nic, než jen služebnictvo a z chlapce jednou vyroste mladík, kterého pošlou na Zeď, pokud se toho věku vůbec dožije. Garrick se doma ale příliš dlouho nezdržel a z Pahorku opět vyjel v sedle směrem na jih.