V roce 72 AC přišlo na svět drobné dítě do rodiny Blackwoodů, už na první pohled však bylo znát, že je zcela jiné než předchozí dvě děti – byla to dívka. To se dalo usoudit i podle jejího křiku, který drásal uši, už jen když dítě otevřelo ústa. Mnohdy se novorozencům oči ještě změní, no malé lady už zůstaly modré očka, která připomínala safíry. Už od prvního nadechnutí se stala matčiným miláčkem, snad i proto, že to byla právě její vymodlená dívka, protože už měla dva syny. S dívkou mohla manipulovat, vychovávat ji k obrazu svému a taky, že to tak činila. Alyssia musela brát hodiny etikety, vyšívat, i zpívat a naučit se hrát na hudební nástroj, což přímo nesnášela. Taky nejednou rozbila flétnu o podlahu, jak do ní učitel neustále promlouval, aby se více soustředila. A čím více se měla soustředit, tím více nesnášela nejen učitele, ale i onu nebohou flétnu. Mnohem raději se věnovala vyšívání, to jí šlo vskutku skvěle, i když ani u toho nevydržela nehnutě dlouho sedět, no i přesto to bylo něco, co ji bavilo. Měla ráda i historii, hlavně historii svého rodu a nepřátelství mezi nimi a Brackeny, které se táhlo po staletí alespoň.
Ve svých třinácti letech navštívila poprvé Královo přístaviště s bratry, aby se zúčastnila turnaje, kde projevil o její přízeň nejen lord, no jeden specifický na to doplatil. A tím byl sám Bracken, Alyssia ani neznala pořádně jeho jméno, ale stačilo, že je z nepřáteleného rodu, aby z toho byl poprask. Tehdy se o to zasloužil její nejstarší bratr, kdy se s ním utkal na turnaji a shodil lorda ze sedla, zatím co Garrett byl u ní, aby ji ochraňoval. Až dalšího dne se nechtíc dověděla, že to turnajem neskončilo a co se odehrálo v noci, neschvalovala to. Dle jejího názoru přece o nic nešlo, jenže všichni ostatní byli jiného názoru. A co by 13ti leté dítě se nehodlala dohadovat a už vůbec ne se přít o pravdu se svými staršími bratry – navíc tehdy ještě dost dobře nechápala onu rivalitu mezi těmi rody. To pochopila až o pár let později, když mnohokrát zaslechla Garretta jak na Brackeny nadává a proklíná je u všech Bohů, kdy si s ní sedl a vše jí vysvětlil. Do té doby o tom věděla své, většinou z knih, no neznala pohled svého bratra, který změnil i ten její na celou věc. Pokud bylo něco, co se musela učit a co ji šlo, tak to byl i tanec, jak se dozvěděla o nějakém plese poblíž domova, i hned prosila bratry, aby tam směla jít. Možná i proto, že se ráda pohybovala ve společnosti. Moc ráda pozorovala lidi a hodnotila jak se chovají v určitých situacích. Bylo pro ni zajímavé sledovat, jak každý jedinec na jinou situaci reaguje jinak. Někdo byl hrubý na služebnictvo, jiný byl zase velmi vděčný, někdo uměl tančit skvěle, jiný hned při prvních krůčcích pošlapal svému doprovodu střevíčky. I kvůli tomu, kdo je a jak vypadala byla mnohokrát nucena odmítnout nabídku k tanci, i když by velice ráda protančila střevíčky, ale jakmile jí vyzivatel k tanci jakkoliv nepadl do oka, měla jasno, že se v jeho společnosti delší dobu nezůstane.
Ve svých čtrnácti letech ji právě Garrett  začal dávat lekce na koni, když ji už snad posté spatřil, jak se potuluje kolem stájí a sleduje je zpovzdálí. Tehdy ji nechal poprvé schválně spadnout, když si byl jistý, že se jí nic nestane kromě toho, že spadne na zadek. Očekával, že ji to odradí, no na malou lady to mělo zcela opačný účinek a tak ji začal pravidelně učit, aby se udržela v sedle a mohla později i sama jezdit. Nejdál na jih byla v Královo přístavišti, ale chtěla by se podívat mnohem dál až k Vysoké zahradě, no neopačnou stranu ji to moc neláká, nemá ráda zimu. Toho roku jí onemocněl otec, který byl uvězněn na lůžku a posléze i své nemoci podlehl. Alyssie se otcova smrt dotkla ze všech snad nejmíň, měla ho v úctě i v lásce jako otce, ale nikdy k němu neměla nijak zvlášť bližší vztah jako její bratři. Snad za to mohla i její matka, která jí vštěpovala do hlavy, že otec ji jednoho dne provdá té nejlepší nabídce, takhle když se hlavou rodiny stal Aeddan, měla přece jen naději, že ji za bratrovi vlády nebude čekat takový osud a přece jen bude trochu lpět i na jejím štěstím.