Alarra na každého působí jako krásná něžná květinka s ještě něžnější povahou, ale to je jen klamavé zdání prvního pohledu. Ten totiž opravdu vykresluje mladou lady Starkovou jako někoho, kdo potřebuje zachránit. Nu, opak je pravdou, Alarra je matčina malá medvědice. Někteří na Severu ji tak dokonce i nazývají a ona je na to nesmírně hrdá, stejně jako na to, že je z celé poloviny Mormont po matce. Alarra je celkově matce povahově hodně podobná, ačkoliv opravdu působí mnohem něžněji a křehčeji než ona. Ani té závratné výšky nedorostla, i když mezi nejmenší ženy Západozemí rozhodně nepatří, a určitě převyšuje i nějakého toho menšího muže, aniž by se musela vytahovat na špičky. Ona totiž nepotřebuje být nejvyšší. Ani nejchytřejší. Ani nejkrásnější (ačkoliv mnozí muži ze Severu i sousedních zemí ji rozhodně za krásku považují). Alaře je ale tohle všechno úplně fuk. Má hlavou tvrdou jako skaliska Zdi, je svéhlavá jako Zima a rve se jako medvěd. Alarra je levá na všechno, co vyžaduje vyloženě jemné zacházení, vyšívat neumí a nebaví ji to, a hudebně je prakticky hluchá. Naštěstí po ní nikdo nechce, aby okouzlovala své okolí libým zpěvem, všem bohatě stačí, že se dokáže držet rytmu při tanci a nikomu nepošlape nohy, naopak při tom působí i docela elegantně.

Tanec je vlastně šerm, musí se při něm dodržovat jistý postoj a kroky, všechno má své pořadí a figury na sebe musí plynule navazovat. A šermu Alarra rozumí. I když by z ní asi nejraději všichni měli křehkou princeznu, Alarra má horkou krev po matce a zkuste jí říci ne. A jestli ona dokáže říci ne? S lehkostí. Nenechá se do ničeho nutit, ve svých postojích a názorech je obvykle neoblomná a s klidem vám bude oponovat, pokud si bude myslet, že nemáte pravdu. Samozřejmě, že se její chování obvykle nesetkává s moc velkým pochopením u urozených lordů a ostatní lady nad ní občas ohrnují nos, ale Alaře je to upřímně jedno. Nemá žádné velké ambice stát se vzornou ženuškou navoněného blbce, co vysedává na polstrovaných lenoškách a upíjí sladké víno.

Mezi Alařiny záliby patří bezesporu lov, jízda na koni a už zmíněný šerm, ale kupodivu také ten tanec a potřeba mít i nějaké ty hezké holčičí věci. I když její záliby možná neodpovídají těm, co mají jiné urozené dívky, neznamená to, že by se chovala jako chlap. I ona se dokáže rozplývat nad krásnými vzory drahých látek, nad umně vyvedenými šperky a ozdobami do vlasů, kterými je vlastně tak trochu posedlá. Pokud se má zúčastnit nějaké lepší události, dokáže být za dámu se vším všudy a není to pouhá přetvářka. Jen ty rozhovory ji obvykle poněkud nudí.

Minulost

Tarrynina malá princeznička se narodila roku 69 po Dobytí jako třetí dítě Alarica Starka, pána Zimohradu a strážce severu. Už jako malá tíhla ke všemu, co se učili a vyváděli její starší bratři, kterým byla často v patách, ale vždy ji odchytila chůva nebo matka, aby jí vysvětlila, že je na takové věci příliš malá. Už tehdy bylo patrné, že Alarra si do svých záměrů nenechá moc mluvit, vždycky svou chůvu, která si to ani nezasloužila, odměnila velmi nespokojeným pohledem a nafouknutými tvářičkami. Její první vzpomínka však patří onomu lovu roku 73, když jako uzlík na matčiných zádech poprvé pocítila strach a adrenalin z boje zároveň. Ten pocit byl pro ni jako čtyřletou jen těžko popsatelný, ale během onoho zápasu s černosrstou bestií Alarra ani nemukla a jen občas přivřela oči, když to vypadlo, že ji i její matku medvěd zasáhne drápatou tlapou. Nakonec vše dopadlo dobře, Tarryna svého protivníka porazila a Alarra si pak ve chvílích, kdy matka spala, často vlezla pod plášť z kůže poraženého medvěda a snila o tom, že jednoho dne bude jako její matka. Bude porážet vlky a medvědy a stane se stejně dobrou bojovnicí, ne-li lepší. Bohužel, jak postupem let pak zjistila, nebylo jí do vínku naděleno nic z fyzických předností, kterými oplývala její matka, a Alarra pochopila, že tak silná nikdy nebude a bude se muset spíše spoléhat na svou mrštnost.

Otcovu smrt roku 79 Alarra oplakala, ale chápala ji jako nutnost, která jednoho dne čeká každého z nich. Její nejstarší bratr se stal pánem Zimohradu a brzy na to se také oženil a povil prvního syna. Pro Alarru byl křik jeho rodící ženy něčím tak příšerným, že se zařekla, že ona nikdy žádné dítě rodit nebude. Samozřejmě, že se tomu v té době všichni smáli, bylo jí jedenáct, a pořád ještě měla pocit, že to, jestli bude nebo nebude mít děti, je její vlastní volba. Jenže Alarra tou dobou už chápala mnohem více věcí, než si její okolí myslelo. Stejně tak když se její bratři na sebe vrhli jako uštěkaní psi, protože si Cregard dovedl domů svého nemanželského syna, ji to ani nenadzvedlo ze židle. Copak by se do toho míchala, naopak ji zajímalo, kdo komu rozbije nos dřív. Tuhle možnost jim ale nedopřála matka, která se do jejich pře zapojila po svém.

V dalších letech měl každý svých starostí dost, Železní si nedali pokoj, přibývalo dětí a tím i problémů k řešení, a Alarra toho využila k tomu, aby se zapojila s mladíky ze Zimohradu do bojového výcviku. Nejdříve ji samozřejmě nikdo nebral vážně, ale ona byla poměrně tvrdohlavá a neoblomná, než to ostatní nakonec vzdali a nechali ji trénovat. U večeře pak snášela hubování i bolestivé ošetřování tržných ran, nicméně druhý den ráno byla zpátky ve zbroji. A večer zase v šatech. Že obojí není možné? Pche! Zkuste to říct Alaře do očí.

Alaře bylo osmnáct, když její bratr Cregard narušil slavnostní večeři na počest její matky kvůli svému synovi-bastardovi, který napadl osmiletou dceru správce psince. Jí samotné bylo mladé dívenky líto a kdyby věc nevzal do rukou Cregan, dost možná by toho spratka nakopala sama. U večeře tak seděla vedle dívčiny a jejího otce, aby jim prokázala svůj soucit, a Cregarda za jeho výbuch probodávala pohledem, ačkoliv do rozporu mezi bratry se míchat nehodlala. Byl to opět jen a jen jejich boj. Jen tím, že byla starší, se jí už dotýkal mnohem víc než tehdy, když jí bylo jedenáct. Chápala Cregana, Cregarda se pochopit snažila, ale jeho syn byl pro ni viditelným problémem, který by jednoho dne mohl způsobit mnohem větší zlo než napadení malé dívenky.

Když roku 88 zemřela Creganova žena po těžkém porodu a hned po ní ji následovala i maličká Lyanna, Alarru to znovu utvrdilo v tom, že žádné děti mít nechce a nikoho si nevezme. Stejně neznala nikoho, kdo by za takové utrpení stál, a byla ráda, že ji Cregan do žádného sňatku nenutil. Zatím. Je jen otázkou času, než Creganovi rádci prokáží, že upevnit skrz její manželský svazek vazby s jinými rody, je nejen důležité, ale také nutné.

Ostatní