Druhý syn Rodericka Blackwooda se narodil během chladných prosincových dnů a jeho příchod na svět byl vcelku kvapný. Sotva se roznesla zpráva o tom, že lady Elysse začala rodit, Havranostromem už se nesl pronikavý křik novorozeněte. Snad už tehdy to byl první náznak jeho budoucí zbrklé povahy. A samozřejmě netrvalo příliš dlouho, než se začala projevovat více a více. Od uřvaného a neutišitelného novorozence, který nenechal několik měsíců vyspat snad celé Říční krajiny, přes batole, které se nebálo se kvůli hračce nebo dětské kašičce hodiny vztekat či uhodit kohokoliv od chůvy, bratra až po otce, až k úplně první velké rvačce, do které se dokázal přimotat ještě dříve, než dosáhl svých pěti let. Roku 72 se totiž konala sešlost stého jména lorda Pipera, ke které byli sezváni jak Blackwoodové, tak Brackenové. A přestože tehdy ještě nejmladší syn Blackwoodů sotva rozuměl tomu, co je nenávist, už dávno byla známa jeho divokost a nezkrocenost. Ten den si sotva pamatuje, byl přece jen ještě malé dítě, ale ta nenávist k Brackenům, ta se v něm zakořenila tak hluboko, že je myšlenka toho, aby existovat přestala, naprosto absurdní. Děcka obou rodů se tehdy servala na svůj věk opravdu slušně, kdo by řekl, že děti pod deset let dokážou být postavené před své rodiny s vyraženými mléčnými zoubky, vykloubenými rameny, zakrvácenými obličeji nebo zlomeninami. Jen samotný Garrett spadal do tří uvedených - vyražený první zub, rozseknutá brada a zlomené dva prstíky na levé ruce.

Už tehdy začínaly pomalu kolovat zvěsti, že je nejmladší Blackwoodův syn nekontrolovatelně zdivočelý, ne-li nebezpečný, mnozí se nad tím jen pozasmáli, byl přeci stále ještě dítko, které z toho vyroste, oponoval jim jiní. Ale zcela marně. Ačkoli se po pokárání rodiči snažil zavděčit a setkal latinu, ani tehdy, a vlastně ani kdykoli jindy, mu to nevydrželo déle, než nanejvýš pár týdnů. Menší šarvátky byly v podstatě na denním pořádku a ani ty větší brzy nikoho zrovna nepřekvapovaly. Zpočátku však byly tyto problémy svým způsobem ještě přijatelné. Garrett sice způsobil nějakou roztržku, ale víceméně byl ještě malý kluk a většinu z nich prohrál. "Sám sebe prohrou poučil, dostal za uši, příště už si to rozmyslí." A mladý Blackwood opravdu chodil často potlučený nebo rozčílený, že prohrál. Ale jak došel k věku, kdy se z dětí stávají mladíci, situace se začala obracet. Zúčastnil se až přílišného množství problémů, než aby své souboje nadále prohrával. A navíc se začala dostavovat nezbytná síla, kterou k tomu potřeboval. Garrett nebyl trpělivý, všímavý a vyčkávající, jako jeho starší bratr Aeddan. Byl impulsivní, jeho útoky náhlé a brutální. Sám je neměl promyšlené, žádný úder nebyl naplánovaný a ačkoliv by se tak nemuselo zdát, tkvěla v tom jeho síla. Pro své protivníky byl totiž naprosto nepředvídatelný a pokud ani on sám nevěděl, jaký úder provede, nemohl to vědět ani nikdo jiný. Snad kromě Aeddana, nebo se to tak alespoň zdálo. Jeho úspěchy proti mladšímu bratrovi ale nikdy netkvěly ve schopnosti jeho kroky předvídat, tkvěly v tom, že ho znal jako vlastní boty a věděl o každé jeho slabině, obavách i předchozích zraněních. Nevěděl, co Garrett udělá, ale věděl, kam zasáhnout, ať už se děje cokoliv, a vyčkal si tak dlouho, aby to jeho bratříčka dokázalo na chvíli vykolejit nebo dokonce zastavit. Možná i proto k Aeddanovi chová Garrett nějaký ten respekt, je schopen před ním sklonit hlavu a čas od času poslechnout.

Jednou z oněch obav, které na něj fungují snad vždy, je oheň. Jen pár dní po svých čtrnáctých jmeninách totiž způsobil roztržku, která v jeho paměti tkví živě ještě doteď. Nejmladšímu dítěti, jeho sestřičce Alyssii bylo teprve devět let, ale Garrett pro ni měl vždy obrovskou slabost. Vždyť to byl právě on, kdo ji učil všelijakým věcem, které by vznešené dámy neměly ani znát. A jak se na scéně objevila ona a Brackenové se svými přáteli, bylo od první chvíle jasné, že bude zle. V ten podvečer stačilo pár úlisných úsměvů a jedna jediná poznámka namířená proti jeho sestřičce, a mladý Blackwood vystřelil proti čtyřem podobně starým mladíkům, kteří s ním měli plné ruce práce a když nevěděli, jak jeho běsnění, které způsobilo jednu přelomenou nohu, zlomený nos, několik vyražených zubů a jedno bezvědomí, jeden z nich popadl nejbližší zbraň, kterou našel. Hořící kůl napůl položený v plápolajícím ohni. Garretta jím udeřil několikrát, nejprve přes spánek, načež se konec kůlu rozletěl na několik kousků, a poté několikrát přes záda a lopatky, když byl na malou chvíli Blackwood prvotním úderem ochromený. Tyto údery ale nezpůsobily velké popáleniny, šlo jen o rychlé silné rány, a přestože v těch místech měl zarudlou kůži a nějaké ty puchýře, velké následky nezanechaly. Naopak popálenina, která se dostavila hned na to, ta je viditelná dobře na první pohled ještě dnes. Jakmile se totiž Garrett trochu zmátořil, nenapadlo ho nic chytřejšího, než se pokusit kus ohořelého dřeva chytit a protivníkovi sebrat, načež si samozřejmě popálil obě ruce, zejména dlaně. Pro Garretta horší bolest neexistovala a ohni se vyhýbá velkým obloukem, pokud to jen jde, a to si nějaká ta zranění protrpěl. Zlomeniny, šrámy a rány po mečích i nožích, ale nikdy nic nebolelo tolik, jako popálenina.

Jeho agresivní chování nebylo ale vždy jeho rodině jen k ostudě. Už ve svých třinácti letech se účastnil prvního turnaje, a přestože ten vyhrát nedokázal, ukázal, že i jako mladík může stát proti dospělým mužům a být úspěšnější, než oni. V patnácti se účastnil dalšího a dokonce se zdálo, že by se mohl stát vítězem, ale šlo o první setkání s jeho dnes už dobrým přítelem, princem Aegonem, který turnaj vyhrál ještě dříve, než vlastně začal. Každý z princových soupeřů se měl nechat porazit. Což samozřejmě nebylo něco, co by se čekalo od mladšího Blackwooda a někteří možná dychtivě vyčkávali, co se stane až Garrett nakonec nastoupí proti princi a neposlechne, jenomže fakt, že by neposlechl, věděli naprosto všichni, a Garrettův otec ho z turnaje těsně před jejich střetem stáhl. Vzteky tehdy umlátil jedno z panošů. Tolik se chtěl předvést a šanci nedostal, jen proto, že se účastnilo nějaké princátko. Ještě Aegona ani neznal a už ho nenáviděl. 

Na další turnaj se dostal až v roce 85, bylo mu osmnáct a ani tehdy nedovolil, aby po sobě nenechal nějakou tu stopu. V průběhu se mu opět dařilo, mezi šermíři měl obrovskou šanci uspět, což koneckonců také udělal, když se stal vítězem. Jenomže jeho vítězství v podstatě upadlo v zapomnění, protože ho předčila trochu jiná událost. Před svým výstupem na kolbišti si pro přízeň Alyssii Blackwood dojel Bracken. V Garrettových žilách se ani krev nestačila rozproudit, okamžitě vybuchl, popadl svůj meč a vrhl se na kolbiště s jediným cílem - zbavit se toho plevelu jednou pro vždy a nenechat po něm ani kus, který by se dal pohřbít. Zastavil ho až Aeddan se svými strážnými, se kterými ještě dobrou půl hodinu bojoval a další dvě hodiny smlouval, než ho alespoň trochu uspokojil fakt, že se jeho starší bratr postaral alespoň o Brackenovu prohru a potupu v turnaji. Jenomže to nestačilo, nikdy nemohlo. V Hedvábné ulici tu noc začala řežba mezi rody, kterou sice tak trochu zapříčinil i Garrett, ale schylovalo by se k ní i bez jeho první rány. Zemřel tehdy slušný počet lidí na obou stranách i mimo ně a oba rody nesly následky ještě roky poté. Ten den ovšem měl alespoň dvě pozitivní věci. Jednak to byla výhra v turnaji, ale pak také došlo k setkání Garretta a Aegona. Vlastně si byli v mnohém dost podobní a přestože prince o rok a něco starší Blackwood vnímal dříve jako rozmazlence a nechtěl s ním mít nic společného, velmi rychle si k sobě našli cestu.

V následujících letech pak rod Blackwoodů spíše chřadl a společenským žebříčkem padal, než aby vzkvétal. Kvůli trestu se neúčastnili žádných dalších turnajů, platili náhrady a jeho otec brzy na to onemocněl a byl odsouzen k dalším letům pouze na lůžku, tudíž měl starší Aeddan plné ruce práce v čele Havranostromu a nezbyl nikdo, kdo by měl dost času na to, aby se Garretta mohl snažit držet na uzdě, z čehož plynuly jen další problémy. Dokud Aeddan neukázal, proč je hlavou rodu, na správném místě, právě on. Byly objeveny akvamaríny, s kterými naložil chytře, a Garrett zase dostal za úkol postarat se o to, aby se jich nepokusil ujmout někdo jiný. Jen chvíli na to, v roce 88 nakonec jejich otec své nemoci podlehl a Aeddan tak oficiálně převzal jeho místo. Načež se pokoušel svého mladšího bratra všelijak zaměstnávat a držet tak na uzdě, aby zamezil problémům, kterým se zamezit dá.

Ostatní

• Ačkoliv je levák, což se projevuje zejména v soubojích a při držení zbraně, příbory i pera se jako malý naučil užívat jako pravák. Zejména na jeho psaní je to znát, jen málokdo z těch, co umí číst, je schopný po něm něco přečíst.

• Většinou ho provází závan medu a různých bylinek, protože si stále léčí nějaké rány.

• Dlaně na obou rukou měl vážně popálené a jizvy jsou velice znatelné, několik menších a méně postřehnutelných jizev od popálení má také na zádech, lopatkách a na uchu a pravém spánku.

• Jeho tělo je celkově pokryto značným počtem všelijakých jizev.

• Bojí se ohně a snaží se do jeho blízkosti nedostávat. 

Odznaky