Jakožto prvorozené, vytoužené dítko pána Trojzubce byl jeho život už od útlého věku jasně nalinkovaný. Poměrně záhy mu byl dát do ruky meč, a začal se vzdělávat ve všem možném, co bude jako budoucí lenní pán potřebovat. Velmi záhy se také ukázalo, že alespoň prozatím nebude meč jeho silná parketa, místo toho zcela propadl duševnímu vzdělávání, především tedy v historii, heraldice, a částečně také vědním oborům. Otec sice neměl velkou radost z toho, že jeho dědic dává přednost vzdělání před tréninkem s mečem, ale nakonec, po nátlaku své ženy, přitáhl na Řekotočí ty nejlepší mistry a učitele, jaké dokázal v Západozemí najít, aby Brennovi dopřál to nejlepší. Uklidňoval se tím, že na nácvik válečnictví bude dost času potom. Mladý lord tak dostal prvotřídní vzdělání. Velmi dobře se orientuje v historii nejen Západozemí, ale také Essosu. Heraldika mu nedělá problém, taktéž rozumí specifikům jednotlivých částí Říše, a když na to přijde, ví, jak s jeho lordy jednat. Velmi dobře si uvědomuje přednosti Říčních krajin, a stejně tak i slabiny. Eddin si taktéž plně uvědomoval, kdo sedí na železném trůnu, a tak svého syna nechal naučit také vznešenou valyrijštinu, v domnění, že by mu to mohlo přihrát plusové body u královského dvora, kdyby se tam někdy dostal. Sám Brenn ale tuto dovednost vytahuje pouze v případě, kdy chce udělat dojem na nějakou hezkou dívku, ostatním lordům se tím raději nechlubí. Moc dobře si uvědomuje, jak by na něj mohli v takovém případě koukat. Přestože měl dobré učitele, při mluvě valyrijštinou jde slyšet zřejmý západozemský přízvuk, který on sám sice nevnímá, ale někdo zkušenější by jistě mohl.
Zhruba kolem osmi let přišel na svět jeho bratr Coren, a ve stejné době se začal také mnohem více věnovat válečnickému řemeslu. Ač nerad, byl nucen trávit spoustu času na cvičišti, kde se zdokonaloval v šermířství, lukostřelbě, a jízdě na koni. Poslední dvě disciplíny mu přirostly k srdci nejvíce, a když na to přijde, mnohem více by důvěřoval svému luku, než meči. Jakmile se naučil základy, byl poslán na Mořskou stráž k lordu Mallisterovi, kde se měl stát jeho pážetem, a řádně se zdokonalit. Bylo to zároveň jakési vyjádření vděku tamějšímu lordovi, který byl jeho rodu věrný, a na rozdíl od jiných nezpůsoboval problémy. Zde také poprvé přičichl k pravému boji. Po boku zmíněného lorda mnohokrát vyrazil vstříc železným, kteří plundrovali pobřeží Železného zálivu, a častokrát také přímo napadli Mořskou stráž. Pořád byl ale dědic pána Trojzubce, tudíž se do bitevní vřavy dostal až několik let poté, kdy z pážete přešel rovnou na panoše, jakmile prokázal své schopnosti. Kolem patnáctého roku života také poprvé vzal život. S družinou Mallisterských vojáků vyháněl železné ze Šeptajícího lesa, a během jejich ústupu jich několik střelil šípem. Za odměnu byl samotným lordem Mořské stráže pasován na rytíře, a jelikož pár měsíců na to dosáhl plnoletosti, vrátil se na Řekotočí jako vycepovaný, byť trochu volnomyšlenkářský rytíř. Do té doby také plně nevnímal svárlivé Blackwoody a Brackeny, neboť se držel stranou, a neviděl tak jejich řádění v akci. Doslechl se o jejich těžbě akvamarínů, a také o tom, že jim tam někdo kradl, ale více se o to nezajímal. Poslední velkou šarvátku mezi těmito rody vyřešil otec pár let před tím, a od té doby se zdálo, že se ani jeden z nich k nečemu většímu nemá. Jistě, otec Brenna sem tam poslal urovnat jakýsi malicherný konflikt, překročení hranice tady, krádež zboží tam, ale zdálo se, že zákaz účasti na turnajích a finanční ztráta oba rody alespoň trochu urovnal. Přesto však není velkým fanouškem otcova mírného, skoro až otcovského přístupu ke svárlivým rodům. Občas zaslechl, co se mezi nimi špitá, a že vnímají jeho otce jako slabocha, který je příliš mírný na to, aby jim pořádně přiskřípl křídla. Významnou událostí se stalo jmenování Eddina do role králova pobočníka. Tullyům se dostalo velké cti, o které si mohli ostatní rody jen nechat zdát.
Brenn tak dostal do správy Řekotočí, a přestože se zodpovídal strýci, který je přeci jen starší, a zkušenější, poprvé přičichl k vedení země. Tedy, v jeho případě to znamenalo přehazování nutného papírování na mistry, a občasného objíždění vazalských rodů, které poctil svou přítomností, a vypil jim zásoby vína. Že ho nikdo nebral příliš vážně moc neřešil, zajímaly ho jeho vlastní zájmy, které se točí prakticky jenom kolem vína a žen.