Aymee je mladičká dívka urozeného původu, a spousta na ní jistě nahlíží jako na jednu z mnoha hloupoučkých urozených dívek, které mají o světě zkreslenou představu. S mladým věkem si také někteří mohou pojit určitou naivitu nebo snad hloupost, ale Aymee není ani jedno nebo druhé. Jejími přednostmi je hlavně hrdost, ctižádost, a ambice, přičemž hrdost zásadně dominuje. Samu sebe nazývá mladou lvicí, na svůj rod je velmi hrdá, leč se snaží ignorovat to, že není dcerou pána Casterlyovy skály, a pokud jí to je předhozeno, brání se tím, že její bratranec tu funkci zastává v nepřítomnosti svého otce, Aymeenina strýce, který je dlouhá léta pobočníkem krále. A nesmí zapomenout ani na svou sestřenici Elianu, která se vdala za prince Maenara a je matkou dvou princů a princezny. Obzvláště Elianu si idealizuje, už v jedenácti letech si umanula, že chce být jako ona, chce se jednoho dne provdat za prince a chce mít vlastní děti s příjmením Targaryen. Aymee své oči upíná k princi Aegonovi, ze všech princátek se jí líbí nejvíce, a jejich příbuznost, byť vzdálenější, považuje pouze za výhodu, která by jí v případném sňatku měla dopomoct. Jelikož si svou sestřenici idealizuje, tak nevnímá žádné její stinné stránky nebo snad nedokonalosti, a stejně tak, jak upírá své oči na prince Aegona, tak zcela ignoruje ostatní muže. Nevšímá si jich, a oči má jen pro něj. Nestojí o ničí pozornost, než o tu Aegonovu, nějaké dvoření jí tak nezajímá, a jelikož svého bratra považuje za neschopného idiota, který sotva udrží meč, tak si je jistá tím, že je i politicky nevzdělaný a nesjedná jí žádný sňatek, kterým by Lannisterům přilepšil.
Aymee má, kromě bratra, ještě mladší sestru, která na svět přišla jen pár minut po ní, ani Aylu ale nemá příliš v lásce, považuje jí za nudnou a obyčejnou, a nerada s ní tráví čas, a pokud to jde, tak se jí vyhýbá. Nemá v oblibě, když někde musí sedět vedle Ayly, přesto je ochotná to přetrpět, pokud její mladší dvojče mlčí. Kdoví, kolik je na tom pravdy, ale Aymee s radostí tvrdí, že jí sestra přináší pouze bolehlav, i proto s ní nechce komunikovat, pokud to není nevyhnutelné. Aymee je velmi hrdou osůbkou, a skrze své sourozence cítí určitou frustraci, která jí občas nedává po nocích spát, taktéž se o Ayle nebo Devronovi nerada baví, a byla by nejšťastnější, pokud by směla být pouze s Elianou, a své dva sourozence aby její strýc vydědil, aby nepřinášeli jejich rodu pouze ostudu. Její nelibost a zášť vůči vlastní krvi by mohla pro některé být záhadou, někdo by mohl Aymee považovat za zaslepenou a možná až přehnaně dětinskou v její zášti, ale Aymee svůj pohled a názor na sourozence nehodlá měnit. Možná ho změní, až se Devron stane opravdovým mužem, i když o tom značně pochybuje, a Aylu nebude vnímat jako upjatou dívku s hlavou v oblacích jedině poté, co se možná vdá. Přesto Aymee zastává názor, že je to hezčí dvojče, tím si sama sobě zvedá sebevědomí, a často se nakrucuje před zrcátkem a prohlíží si svou tvář, a tiše se chichotá vlastním myšlenkám nad tím, že její sestru by si pouze vzal nějaký nehezký Frey nebo barbarský Greyjoy.
Právě Greyjoyové a celé Železné ostrovy jsou tím, co Aymee nenávidí ze všeho nejvíce. Kdyby si měla vybrat, jestli navštíví Štít, anebo začne mít své sourozence ráda, pak by Aylu a Devrona raději milovala navěky věků, než aby se přiblížila k té špinavé chásce ze Železných ostrovů. Za podřadné považuje také seveřany, jejich Starými bohy opovrhuje a ohrnuje nad celým barbarským Severem nos, a lépe na tom není ani písečné Dorne, které sice nepatří k Targaryenské říši, ale i ty považuje za barbary, jenom ne mořské nebo zimní, ale písečné. Jejímu povrchnímu pohledu neutečou i lordi a lady z nižších rodů, svým způsobem akceptuje pouze rod Leffordů a Swyftů. Z rodu Leffordů pochází matka Eliany, a její vlastní matka byla Swyft. Na vazaly svého rodu se ale nedívá tak povrchně a znechuceně jako na ostatní rody říše, a v jejích očích neexistuje nechutnější rod, než Freyové a Manderlyové. Freyové jí odpuzují, jednou viděla Freye s bradavicí na nose a přišlo jí to nechutné, a nechutní jí přijdou i severští Manderlyové se svou tloušťkou. Aymee je považuje za vyžraná prasata, na které by nejraději uvalila hladomor, kdyby mohla. Aymee si svou společnost pečlivě vybírá, nesnese se s každým a vůči každému také není přátelská, musíte jí něčím zaujmout, aby se s vámi vůbec bavila a nedávala okatě najevo, jak vámi pohrdá.
Upřednostňuje spíše krásu a celkový vzhled před inteligencí, přece jen jí krásné společnice nebudou dělat před lady Elianou a princem Aegonem ostudu. A každá lady se neustále něčemu přihlouple chichotá, no ne? Aymee se ráda obklopuje hloupějšími dívkami, a její kamarádky nesmí být krásnější, než ona sama, protože to ona je tou mladou lvicí, která musí mezi všemi těmi nezajímavými káčátky vynikat. Do svého houfu slípek by rozhodně nepřijala dívku, o které by si myslela, že je krásnější než ona. Aymee si libuje v drahých věcech i látkách, nejčastěji nosí karmínové a zlaté šaty, v barvách svého rodu, jen ojediněle jí lze zahlédnout v něčem jiném. Co se týče šperků, její uši, krk i prsty zdobí pouze zlato, které je případně vykládáno rubíny. Nemá příliš v oblibě zvířata, ohledně vysoké zvěři má své vlastní mínění a nevadí jí pouze na talíři, kočky od sebe odhání, ale ví, že chytají myši a krysy, kterých se štítí, psa by k sobě také nepustila, ale i u nich chápe určité účely. Ke koním se nepřibližuje, a jediné zvíře, které je schopná obdivovat a dotknout se ho, je drak, jenže k tomu se dostává velmi obtížněji než ke koním, psům a kočkám. Aymee si také dopřává jen to nejlepší ze všeho: ať už se jedná o látku na šaty, nebo o šperky, případně o jídlo nebo pití, je schopná ztropit scénu, pokud je její oblíbené jídlo uvařeno jinak, než jak je na něj zvyklá, nebo když víno není ze Stromoviny, ale dovezené z Essosu.