Narodil se jako třetí živý syn, ale v celkovém pořadí jako dvanáctý syn, lordu Cressenovi Craneovi. Virenovou matkou byla Cressenova čtvrtá manželka, lady Mirellis z rodu Wythersů. Lord Cressen byl v roce 66 po Dobytí už jedna-čtyřicetiletý muž, který měl za sebou již mnoho. Tolik, že z toho zešílel a Maegorovy války ho změnily už úplně. S první manželkou měl dva syny a tři dcery. První dva syny ztratil během bitvy na Trpkém mostu a tři dcery zemřely během let 52 až 60 po Dobytí. Jedna během porodu, dvě na třesavku. Cressen byl válkou zcela pohlcený, neustále očekával, že přijdou další a chtěl být připraven. Chtěl, aby jeho synové byli připraveni. S druhou manželkou měl dětí šest, z toho čtyři syny. Dospělosti se dožil pouze jeden. Dva z nich zabil až přes příliš tvrdý vojenský výcvik. Druhá manželka se po smrti druhého syna oběsila, čímž spáchala sebevraždu. A takhle se postupně dostáváme až do roku 66 po Dobytí Západozemí Targaryeny. Do dne, kdy se narodil Viren a jeho osud byl dávno zpečetěn.

S výcvikem otec neotálel a dřevěný meč mu strčil do ruky už v pěti letech. V sedmi ho poslal do Vysoké zahrady, aby tam dělal páže a pak panoše a učil se. Otec tam na něj dohlížel, zatímco na Rudé jezero, na jejích rodové sídlo, dohlížel Virenův šestnáctiletý bratr Criston. I na Vysoké zahradě si někteří mistři meče říkali, že Cressen Crane je až příliš tvrdý a vyžaduje zbytečné kruté tresty. Když Viren neuposlechl a nebo udělal něco špatně, otec mu často proutkem seřezal zadek, jindy dlaně. Záleželo, jak a v čem přesně učinil chybu. Na Vysoké zahradě se učil společně se svým o čtyři roky starším bratrem Victasem, který byl ve všem pochopitelně napřed a snažil se před otcem jak nejvíc mohl. Jenže potěšit muže, jakým byl lord Crane, bylo nemožné. Nic mu nebylo dobré, nic mu nebylo drahé... Když přišel o tři předchozí manželky, nic mu nebránilo vzít si čtvrtou. Ženy bral jen jako nádobu na semeno a k plození dětí. Nechoval ke svým manželkám žádné city, o své dcery se nezajímal a jen je v patřičném věku vždy provdal. Vždy ho zajímali jen synové a aby z nich byli skvělí válečníci a vojáci plně oddaní Železnému trůnu a armádě Roviny. Byl si vědom toho, že již v roce 73 po Dobytí, disponovala Rovina ohromnou armádou a taky nejlépe úrodnými poli. Samotný Cressen nikdy neuznával Targaryenský incest. Uznávat pouze Železný trůn a toho, kdo na něm seděl. Ostatní vždy v tichosti považoval za zcela odporné, stejně tak draky. A v tomhle duchu vychovával i své děti. 

Vzhledem byl zcela po matce, měl jemné rysy, velké hnědé oči a kdysi i menší vzrůst. Oproti svému otci a svým bratrům byl takový roztomilý a byl mnohokrát podceňován, považován za hloupé dítě, které by si možná mělo jít raději hrát se sestrami a jeho panenkami. Viren však o celé dětství přišel. Přišel na svět a dodnes první věc, kterou si pamatuje, je pevný dřevěný meč v jeho ruce. A spousta slz, krve a potu, které cedil skoro každý den. Bylo až děsivé, kolik toho lidské tělo sneslo, dokud nekolaboval a málem nezemřel na horečky. Během vyrůstání a začátku puberty prodělal mnoho zlomenin, odřenin, byl bit jak žito, hůř než pes, dokonce měl vyražené skoro všechny mléčné zuby násilím během tréningu. Ty přinesly i spousty jizev, nekonečně mnoho traumat i myšlenek na sebevraždu, když mu otec neustále opakoval, že není dostatečně dobrý a když mu šlapal na hlavu, aby se Viren utopil v bahně. Ovšem jak rostl, postupně i sílil. Stával se lepším a lepším šermířem, v pěstním souboji, v boji se štítem a sekerou. Až dokonce překonal i vlastního bratra a pak i mistra meče na Vysoké zahradě. Tedy do momentu, než se nechal zaslepit vlastním vítězstvím a mistr ho podkosil. Chybělo malinko k tomu, aby získal alespoň částečný otcův respekt, ale zase si to pokazil. 

Na den svého narození, kdy mu bylo sedmnáct let, se vrátil zpátky na Rudé jezero. Oficiálně nikdy neoslavil dospělost a jeho matka to chtěla napravit. Otec s tím souhlasil. Psal se rok 83 po Dobytí a na Rudé jezero byli sezvání další příbuzní, hlavně tedy Cressenovi vnuci a vnučky jeho již zemřelých dětí. Cressenově nejmladšímu dítěti, jeho dceři, bylo v té době 9 let. Snažil se o další děti, ale už mu to nešlo. Byl z toho frustrovaný a vybíjel si to na třech Virenových mladších bratrech. Dva v roce 84 po Dobytí zemřeli. Cressen desetiletého Vildana uštval k smrti a dvanáctiletého Crenase Viren nechtěně praštil do hlavy tak, že už Crenas nevstal. Otec je donutil bojovat, dokud jeden z nich nepadne. Vyhrožovla jim, že pokud se vzdají a nebo odmítnout, potrestá je oba. Crenase přenesli k mistrovi, ale Viren mu zasadil takovou ránu, že to dvanáctiletý chlapec nepřežil a druhý den brzy ráno zemřel. A s tím musel Viren žít. Lordu Craneovi tak v roce 84 zbylo dohromady z dvaceti jedna dětí, pouze sedm a mělo to nadále klesat. Victan zemřel na turnaji v Králově přístavišti o rok později. Měl zlomenou ruku, ale i přesto ho Cressen donutil jet další kolo klání, protože by nesnesl, aby jeho syn udělal ostudu a vzdal boj. A o další rok později, v roce 86, zemřel v boji proti vzbouřeným Florentům a Hightowerům, jeho nejstarší syn Criston. A tak lordu Craneovi zbyl pouze Viren, dvě dcery a čtrnáctiletý Cressen mladší. 

Na Virena rázem dopadla tíha toho všeho. Bylo mu dvacet, otec mu začal hledat nevěstu a připravoval o na převzetí dědictví. Otci bylo již šedesát let a každý v jejich sídle tak nějak potichu odpočítával, kdy zemře. Někteří se za to dokonce modlili, protože byl krutý a zlý naprosto ke všem. Chladný, nepřístupný a nepříjemný. Nejspíš měl ze všech svých dětí nejraději Cristona a tak na jeho počest uspořádal v dubnu 87 po Dobytí, malou oslavu s menším turnajem, kam sezval pouze příbuzné a lordy z nejbližších sídel. Na téhle oslavě Viren poznal o čtyři roky mladšího Rivena. Syn bastard lorda ze Starodubu. Riven Květ byl pohledný mladík, který to s mečem opravdu uměl. A nejen s tím nabroušeným a ostrým. Mezi ním a Virenem zaplála jiskra snad okamžitě. Už dřív tak nějak tušil, co se mu líbí, ale nikdy neměl čas si to ověřit. To až v den oslavy na památku jeho zesnulého bratra. S Rivenem si padli do oka, měli si o čem povídat a nejen to. Mladík po něm vyjel zcela sám a Viren se tomu jen poddal. Nakonec spolu strávili i noc a Viren otce pak požádal, zda by mohl Riven Květ strávit nějaký čas na Rudém jezeře a přiučil se jejich zvykům ve výcviku. Proti tomu Cressen Crane nic neměl. Rád přihlížel na jejich tréningy, ale často měl potřebu do nich zasahovat a nebo je přerušovat, aby se Viren věnoval povinnostem budoucího lorda a pána Rudého Jezera. 

Jejich tajný vztah udržovali Cressenovi přímo před nosem. Dařilo se jim to až do druhého měsíce 88. roku po Dobytí. Otec je úplnou náhodou nachytal ve sklepení sídla, kde měli ti dva svoje místečko. Cressen tam šel pro staré portréty svých předchozích manželek, aby se jich konečně zbavil, když v tu chvíli zaslechl zvuky vzdechů. A když spatřil Virena a toho bastarda pod ním, zhrozil se. Těžko říct, kdo z těch tří trnul hrůzou víc. Ve sklepení nebylo kam utéct a otec se rozeřval snad na celý hrad. Mladíci se stihli jen obléknout, když dorazili otcovy najatí muži jako strážci. Popadli oba dva a vyvedli je na nádvoří. Svázali jim ruce, donutili je kleknout a i když nebyl celý hrad svolán, i tak se přišla podívat většina, co se děje, protože Cressenův řev se nedal přeslechnout. Lord Crane nadával, zuřil a proklínal den, kdy se Viren narodil a že je hříšník. Přál mu to nejhorší. Pak přikázal mužům, aby Rivena Květa rozčtvrtili koňmi jako trest za pohrdání Sedmi bohy, za smilstvo s mužem a za hanebnost a ostudu, za pošpinění rodu Craneů a rodu Oakheartů. Viren na otce křičel, ať to nedělá, ať se smiluje. Žadonil o odpuštění a že už se ničeho takového nedopustí. Netušil, kolik slz v tu chvíli z očí vypustil, ale vyřval si hlasivky a musel sledovat, jak Rivena Květa koně trhají na kusy. A když bylo po všem, otec ho vydědil a vykázal z Rudého jezera. Ještě ten večer mu naložili malý vůz s jeho věcmi, dali mu jednoho koně a vyhodili ho před bránu hradu. Viren se na Rudé jezero už nesměl nikdy vrátit, ani používat rodové jméno ve věcech politických, materiálních či podobných. 

Mladý Viren, zbavený titulu a rodinného dědictví, se začal potloukat světem. Doputoval výrazně nezraněný do Krákalova, kde prodal koně a část svých věcí, aby si koupil jednosměrný lístek do Starého města. Tam ale nakonec nezůstal a nechal se doplavit až do Stromoviny. Tam zůstal osm měsíců a sloužil u Redwyneů jako stráž. Nakonec byl ale propuštěn kvůli svým pletkám s muži. Lord Redwyne ale nebyl takový, jako jeho otec a ponechal to v tiché rovině. Pouze se Virena zbavil. Viren se tak dostal do Starého města, ale odtamtud raději prchl do Jasné vody, potom do Medokupy.. až nakonec skončil ve Vysoké zahradě. Tam měl konec konců mnoho přátel se kterými se zase sblížil. A taky se tam stal zlodějem. Třetí měsíc roku 89 po Dobytí. Nejdříve se přidal k jisté skupině známé jako Černá rukavice. Tahle skupina se ale rozpadla, když většinu členů v srpnu téhož roku pochytali a oběsili. To Virena donutilo se raději stáhnout a cestovat dál na sever. Zamířil po Růžové cestě až do Králova přístaviště, kde se zdržuje dodnes.