Kdyby se narodila v kterékoliv jiné části Západozemí, byla by považována za zplozence zla, odpornou špínu, ve společenském žebříčku by byla ještě pod tou největší špínou, která žebrá na ulicích. Amyra měla to štěstí, že se, byť jako bastard, narodila v Dorne, kde bylo od pradávna nahlíženo na nemanželské děti jinak, než ve zbylých šesti království. A nebyla ledajakým bastardem, jejím otcem byl samotný princ Dorne a pán Slunečního oštěpu a vodních zahrad, Qoren Martell. Amyra nikdy svou matku nepoznala, a Qoren o ní nikdy nemluvil. Jediné, co jí v pozdějších letech bylo sděleno, že jí matka pár dní po narození předala Qorenovi, a žádala ho o lepší život pro svou novorozenou dceru. Zvolila jí jméno, dala jí pod ochranu rodu Martellů a vytratila se do světa. Jak se jmenovala, jak vypadala, je jí snad Amyra podobná? Jediný, kdo to věděl, byl Qoren Martell, který o té ženě nikdy nemluvil, nikomu nic neprozradil, a to tajemství si sebou vzal do hrobu. Díky svému urozenému otci se jí dopřálo všeho, co měla na očích, nehledě na to, že byla jeho nemanželským dítětem.

Amyra vyrůstala po boku svých polovičních starších sourozenců, a dokonce má hezké vzpomínky i na Alsan Martellovou, matku svých sourozenců, která se na ni nikdy nedívala s opovržením nebo jako na nějakého vetřelce, a naopak k ní přistupovala s určitou dávkou mateřství, byť k ní Amyra nikdy nedokázala přilnout jako ke své matce, a vždy pro ni byla pouze jako Alsan. Možná by tomu bylo jinak, kdyby jim bohové dopřáli více času, Amyře byly čtyři roky, když Alsan zemřela a její sourozenci přišli o matku. Tu ztrátu s nimi soucítila, ale ne tak hluboce, a také na nějaké truchlení neměla čas. Qoren Martell nechtěl mít pod střechou nevzdělané a naprosto neschopné dítě, a Amyra se musela učit. Nikdy jí nebavily hodiny čtení, počítání, nebo snad historie, raději trávila čas venku a čím byla starší, tím jí to spíše lákalo do Stínového města – města v okolí Slunečního oštěpu, kde se údajně měla, dle slov svého otce, narodit. Bylo jí devět, když byla poprvé chycena stráží a odvedena ke svému otci, kterému se přiznala, že už pár měsíců utíká ze Slunečního oštěpu a potlouká se mezi prostým lidem, ale vždy se vrátí přesně v čas, aby nikdo nezjistil, že byla pryč.

Ať už byl Qoren Martell jakýkoliv, v Amyře toho večera spatřil určité nadání, na Sluneční oštěp povolal ty nejlepší zbrojíře z celého Dorne i Svobodných měst, a Amyra se dva roky učila, jak zacházet se všemi typy zbraní, a Qorenovi se po nějakém čase podařilo uplatit i nájemného vraha, který měl Amyru učit, jak se co nejtišeji a zcela nenápadně pohybovat. Hodiny, které netrávila zdokonalováním svých dovedností a talentu, trávila s otcovými nejvěrnějšími, kteří mu přinášeli informace snad ze všech koutů světa. Pro Amyru to byl zlomový bod, kdy si uvědomila, že tichost, plížení a čisté zabití není to jediné, co tvoří silnou osobnost; ne, byly to informace, a toho dne si umanula, že chce být jako oni. Smrtící, ale zároveň vědomostně nebezpečná. Trénovala a posouvala dál své fyzické i mentální dovednosti, až jí nejednou sourozenci upozorňovali, že se příliš přepíná, ale Amyra chtěla být hodna toho, aby mohla být jednoho dne otcovým nejbližším informátorem a mít vlastní síť ptáčků, kteří jí budou zpívat nejrůznější zprávy.

Měla sen a toho se po celou dobu držela, k její smůle se jí ale nesplnil; její otec zemřel na nemoc, a s jeho smrtí cosi dětského zemřelo i v Amyře. Její nejstarší sestra Leanah převzala otcův trůn a stala se paní Slunečního oštěpu a princeznou Dorne, a nejen, že pozvedla ve funkcích své pokrevní sourozence, ale s Leanah vystoupala nahoru i Amyra. Byla dosazena jako její vlastní mistr našeptávač, navzdory svému mladičkému věku. Amyra si tohle uvědomuje, a za každou cenu se pro Leanah snaží být nikoliv dobrá, ale naprosto perfektní. Své pozice si váží a stejně tak si váží sestry, že jí neupozadila, ale věří jí natolik, že si jí drží ve svém úzkém kruhu lidí.