Kharn se narodil v půlce léta jako třetí potomek krále Tyrona Greyjoye a jeho ženě Breannei Kenning. Jestli byl u otce oblíbený, nebo u matky, to si nepamatuje. Co si však z mládí pamatuje byla jistá rivalita, mezi bratry. Ani netušil, že mu mnohokrát šlo o život. Ale z nejstaršího sourozence neměl dobré pocity. Protože i přesto, že s ním byl jeho bratr Thyran, tak se sem tam stali okolnosti, které Kharna bolely a byly nápadné, když byl jeho bratr Corlin poblíž. Spousta věcí se toho stalo, že vlastně přišel o celou rodinu, krom bratra Thyrana, který se stal lordem železných ostrovů a jeho sestru.

Jak Kharn rostl, učil se od bratra i od mistrů a ostatních, ale nějaké učení, jako psaní, či četba ho nezajímaly, takže často dělal problémy. Začal být víc divočejší, násilnější a vlastně lehkovážný. Bratr tak musel často dost Kharna krotit. Thyran byl jediná osoba, kterou Kharn plně respektoval a poslouchal, byť i to bylo jen dočasné. Měl zkrátka vlastní hlavu a jednal tak. Svou sestru si taktéž oblíbil a sem tam spolu dělali blbosti.

Čím víc stárnul, tak v boji byl čím dál zručnější a lepší, bojoval, protože ho to bavilo navíc působení bolesti mu přinášelo ještě větší potěšení. A tak přitvrzoval a přitvrzoval. Došlo to tak daleko, že v jednom z prvních nájezdů překvapil i značně otrlejší bojovníky ze železných ostrovů, když během boje ve vesnici ze severu prostě jen tak z rozmaru doslova vyvrhnul těhotnou ženu a oním dítětem jí umlátil, dokud se nehýbala přímo před zraky jejich dalších příbuzných i dětí, které následně zmasakroval taky za doprovodu přímo bestiálního smíchu a řevu. Zde a na pár dalších vesnicích, kde si brali železnou cenu, tak si vysloužil svou přezdívku Bestie.

Thyran uměl být taky nelítostný, ale oproti čím dál divočejšímu Kharnovi to byl naprosto klidný muž a válečník. Jeho řádění a zrůdnost však dokázal celkem dobře korigovat a držet na uzdě, nebo jí poslat na předem určené místo. Lordi ze železných ostrovů tak věděli, že když přicházela Bestie bez pána železných ostrovů, bylo velmi, ale velmi zle. Po nějakém čase si vypěstoval i zvyk sbírat lebky padlých nepřátel. Které skladoval na své lodi i doma a udělal si z nich tak svou vlastní verzi trůnu.

Mezi Kharnem a bratrem bylo velmi silné pouto, ale také roztržky. Zatímco Kharn by plenil a bral co jen mohl, Thyran byl klidnější a nechtěl moc provokovat Targaryeny. Tomu se často Kharn vysmál, protože proč by se měli bát nějakých vzdálených králů na nějakých ještěrkách. Byl v tomhle zaslepený a nebral rady bratra, který poznal hněv Targaryenů velmi zblízka. Přesto však tedy poslechl, jako vždy. Ať pod ranou, vězením, nebo sám od sebe.

Kharn tak sem tam plul na nájezdy Starků s bratrem, kde se však nesetkali moc s velkým úspěchem. Přesto Kharn sliboval pomstu Creganovi za jeho výstražné symboly. Ne, že by mu šlo o životy těch mužů. Ti mu byli ukradení, ale už jen ta podstata se opovážit mu dávat varování ho urážela. A Kharn si tak potřeboval zchladit žáhu. A to vyeskalovalo na pomezí roku 88 a 89 AC, kdy vědomě neposlechl svého bratra a prostě sehnal na svůj vlastní popud armádu i lodě. A vypravil se ukázat lvům, že jejich kůže je dobrá tak maximálně jako koberec u krbu. Zaútočil a obsadil Zhoubov a Skalisko. Jeho lehkovážnost i touha po vítězství nad Lannistery a vyprovokovat starého lva Lannarda, aby přišel osobně se mu však krutě vymstila, když přišli Targaryeni. A v ten osudný den poprvé viděl na vlastní oči sílu a destrukci, kterou byli schopni Targaryeni disponovat. Plně tak pochopil varování, které mu Thyran snažil dávat a pochopil svou chybu. Ale taky to, že ten všivej lev místo, aby bojoval sám se rozhodl využít létající ještěrky ho tak naštvala, že když prchly, na lodi a vracel se domů s těmi, co přežili jen tak tak, nepěkně si to vybil na otrocích, kterými pak nakrmil žraloky a moře. A sliboval pomstu i Lannardu Lannisterovi, že za tenhle zbabělej čin bude náležitě pykat. Ještě nevěděl jak, ale jednou určitě bude.

Doma ho však vřelé přivítání nečekalo ba naopak a byl rovnou uvržen do nejtemnější a nejchladnější kobky, kde byl po několik dní bez jídla a jen s minimem pití. Po tomto incidentu Kharn málokdy dostal jakoukoliv možnost sám vyrazit na plenění, nebo dobývání. A když už, tak maximálně proti nějakým zpupným lordům, nebo ostatním. Ale na pevninu jedině s dozorem. Avšak po této zkušenosti s Targaryeny si uvědomil jednu věc. Musí mít něco, jak se budou v budoucnu bránit proti drakům. Začal se tak více zajímat i o strategii a technologii. Byť po svém způsobu. Aby přišel na něco, jak zajistit, aby lodě neshořeli pod dračím ohněm.