Narodil se roku 71 po Dobytí společně se svým bratrem Androsem a učinil tak svou matku i otce neskutečně šťastnými a pyšnými rodiči. Jeho matce Lenně se totiž dlouhá léta nedařilo donosit dítě, až jeho otec Alastor zvažoval, že krásnou lady z rodu Marbrandů vymění za jinou. Rok před tím, než se ale narodila dvojčata, porodila Lenna zdravou holčičku a Alastor tak měl jisté vyhlídky, že se na něj konečně usměje i štěstí v podobě dědice. Usmálo se. Dvojnásobně. A Adoras měl krásné dětství plné mateřské lásky i zdravého pošťuchování se svým bratrem a starší sestrou, že to vypadalo až skoro idylicky. Jenže žádné štěstí nemá dlouhého trvání a láska nemá vždy jen tu krásnou tvář.

Na oslavě jejich pátých narozenin se objevil i strýc Alanton. Adoras jej neznal, nikdy jej neviděl a ke svému strýci tak do té doby neměl žádný vztah či cokoliv, co by se tomu mohlo jen vzdáleně podobat. Protože byl ale vždy ten citlivější, i co se vnímání lidí týkalo, věděl, že se mu strýc nezamlouvá. Netušil, jaké zvěsti se o jeho strýci nesou krajem i královstvím, jaký je to násilník, že je Krvavým lvem rodu Reynů, který se neštítí snad žádné ohavnosti, jakou si jen lidé dokážou představit. Pro Adorase to byl v tu chvíli jen značně nesympatický strýc, kterému se celý večer obloukem vyhýbal. Ale osud měl jiné plány. Jejich matka je v pozdní hodinu zavolala k sobě, aby je doprovodila do komnat a vlídným pohlazením i slovem je odeslala do říše sladkých snů, ovšem Alanton, toužící po krásné ženě svého bratra, je následoval až do chvíle, kdy ani jeden z nich neměli možnost uniknout. S výhružně vytaseným ostřím je strýc zatlačil do komnaty a zamkl za nimi. O něčem mluvil, ale Adoras slyšel jen tupé bzučení ve vlastní hlavě a tep vlastního srdce ve spáncích. Matka s nimi couvala, ale z místnosti nebylo kam vycouvat. V další chvíli už Adorase Alanton stočil zády k sobě a u krku mu držel ostří, zatímco vyhrožoval Lenně, že chlapce podřízne a znásilní či naopak, když mu nebude po vůli. Co jiného Lenně zbývalo než poslechnout.

Bylo to poprvé, kdy něčemu takovému museli bratři přihlížet, ale nebylo to naposledy. Každá strýcova návštěva se nesla v podobném duchu, a v Adorasovi se převracely veškeré vnitřnosti odporem. Musel se dívat, jinak by strýc vymyslel další krutý trest a on nechtěl způsobit bolest svému bratrovi nebo snad už dost trpící matce. Nechápal, proč to strýc dělá, proč jejich matce ubližuje, když ona sama mu nic neudělala, ale nezmohl nic. Často se pak po takovémto zážitku pozvracel a celou noc ho trápily noční můry. Místo toho, aby svou veselostí a lumpárnami s bratrem doháněli otce k šílenství, byli oba tišší a zamlklí. Adoras raději nemluvil, aby neřekl něco, co by se doneslo ke strýci nebo co by rozčílilo jejich otce natolik, že by matku třeba potrestal i sám.

V devíti letech společně s bratrem opustil Kastamer, aby se stal pážetem na Casterlyově skále a naučil se všemu potřebnému k tomu, aby se mohl stát schopným rytířem a výborným šermířem. Do takové činnosti mohl ponořit svoji mysl, aby nemusel myslet na to, co se v jejich nepřítomnosti děje doma, a konečně se mu povedlo prospat několik nocí bez toho, aby se s křikem budil ze sna. Bylo to období klidu, za které byl neskutečně vděčný. Ale opět to netrvalo dlouho. Oba se po době strávené na Casterlyově skále navrátili zpět domů, zocelení výcvikem a o něco moudřejší, byť oproti strýci stále slabší a méně zkušení. I tak se ho ale už báli méně a při jednom z jeho dostaveníček u jejich matky se na strýce vrhli a pobodali ho. I když je přemohl, nebylo to celé zcela beze svědků, ovšem Lenna nedokázala unést to ponížení, a ještě toho dne skočila ze své komnaty na nádvoří. Nepřežila. Adoras cítil, jak se v něm vše svírá, jak v něm bublá vztek a nenávist ke strýci a vlastní vina, že to on to způsobil tím, že se vzepřel násilníkovi. A ten beze stopy zmizel.

Roky plynuly, Alanton nebyl k nalezení a chlapci stárli. V roce 85 se Adoras společně s Androsem účastnili turnaje, když se k nim dostala zpráva, kde se jejich zpropadený strýc nachází. S bratrem sestrojili plán, jak se pomstít, a vyrazili Do Králova přístaviště strýce najít. Krvavý lev se poprvé musel sklonit před rudými lvi z Kastameru, kteří svého strýce po několik dní mučili. Adoras by s tím byl skoncoval už po dvou dnech, ale jeho bratr si pomstu natolik vychutnával, že ho Adoras raději nechal na dva dny se strýcem o samotě, navíc bylo potřeba vytvořit před otcem zdání, že je vše v pořádku. Když se vrátil, Alantona by skoro nepoznal, ale poprvé pocítil strach z toho, čeho všeho je jeho bratr schopen. Když se vrátili zpět na Kastamer, každého z nich čekaly jejich vlastní povinnosti, a bratři spolu netrávili tolik času jako předtím. Otec v nich viděl budoucnost rodu a každému nakládal stejně povinností, takže jen stěží by si na sebe mohli najít čas, ačkoliv Adoras byl možná i rád, protože by se v myšlenkách stále vracel k umučené tváři jejich strýce a rozhodně nechtěl, aby to bylo to jediné, co má s bratrem spojené.

Adoras od té chvíli začal trpět velmi živými nočnímu můrami, mnohem děsivějšími než těmi v dětství. Vyhledával pomoc nejen u septonů, ale také i u vesnických mastičkářů a kořenářek, u kterých si nechával míchat čaje, které by ho uspaly natolik, že by se mu nemohlo nic zdát. Občas to pomáhalo, občas ne. Možná i jako vedlejším účinkem bylinek začal tou dobou trpět až příliš živými bdělými představami, které se mu prolínaly s realitou. Někdy se přistihl, že se klepe zimnicí, jindy se nedokázal ani zvednout z postele. Čaje tedy nebyly řešením. Časem narazil při svých cestách na zvěsti o muži, který dokázal zklidnit rozbouřenou mysl, a vydal se ho tedy hledat. Ten mu pomohl naučit se, jak ovládat sám sebe i bez bylin, které mu zamlžily mysl, a vlastně doopravdy nikdy nepomohly.

Své srdce do této chvíle žádné dívce neslíbil. Někdy v době, kdy jej začaly pronásledovat noční můry a nad jeho myšlenkami měly moc omamné látky, zjistil, že pokud nemá sám sebe opravdu pod kontrolou a nechá se pohltit jakoukoliv silnou emocí – vztekem, vášní, adrenalinem z boje – dokáže být krutý, ač nechce. Ve víru vášně jedné služebné málem zlomil zápěstí, jak silně jí ho tiskl ke stěně a ač ho prosila, aby toho nechal, nenechal. Nepamatoval si to. Sám sebe za takové jednání proklínal a ženám, které ho přitahují, se snaží spíše vyhýbat.