Jako maličká neměla Lyra tušení, jak nešťastně se to vlastně narodila. Přibyla do rodiny jako nejmladší, navíc jediná dcera, a její dva bratři se vzájemně zrovna nemuseli. Ačkoliv se sem tam snažila zaujmout jejich pozornost ke hře nebo prostě jen sourozeneckému rozhovoru, Dyron se pokaždé choval tak, jako by byla pouhým vzduchem, který mu nepříjemně hvízdá v uších. S nejstarším bratrem to bylo o něco lepší, ale ten na ni pro všechny své povinnosti zase neměl tolik času. A aby toho nebylo málo, ani s matkou si nestihla vytvořit žádný vřelý vztah. Lady Frey zemřela v očekávání dalšího potomka a zanechala tak Lyru v podstatě samotnou napospas nezajímajícím se bratrům a otci, který se spíše než o ni staral o to, kde si sežene novou manželku.

Lyra vyrůstala ve společnosti služebných a septy, která se starala o její vychování i vzdělání, a hlavně o řádnou úctu k Sedmi. Protože mladá dívenka prakticky neměla nikoho, s kým by mohla otevřeně mluvit o svých problémech a pocitech, staly se jí modlitby a rozhovory s božstvy tím jediným, kdy mohla setřást trochu té tíhy z vlastních ramen. Více než s vlastními sourozenci rozmlouvala s dětmi poddaných, ačkoliv to se otci příliš nelíbilo a Lyře taková nerovná přátelství se spodinou zakazoval. S jejími bratry však nebyla žádná řeč, neustále se mezi sebou hašteřili a soupeřili spolu tak urputně, že se Lyře až zdálo, že to je za hranicemi běžných sourozeneckých potyček. Jako by se snad doopravdy chtěli vzájemně zabít a mít od sebe pokoj. Na jednu stranu ji sice mrzelo, že ji zcela opomíjeli, na tu druhou byla ráda, že se o ni vůbec nezajímají.

Zatímco bratři byli zcela zaujati sami sebou a otec svou novou ženou, Lyra se čas od času vytrácela ven s knihou v ruce, aby četla dětem poddaných nebo aby si četla jen tak sama pro sebe na nějakém místě, které v ní nevyvolávalo tíseň. Domov pro ni rozhodně nebyl symbolem hřejivé náruče, bez přítomnosti matky a s pocitem zbytečnosti se jí stěny Dvojčat zdály chladnější než celá slavná Zeď a občas měla pocit, že se chodby zužují natolik, že ji snad stěny mezi sebou umačkají. Netrvalo to ale dlouho a měla přijít další rána, která měla Lyřin život opět o něco zhoršit. Její nevlastní matka Helen otěhotněla, k radosti jejich otce, ale náhle zničehonic zemřela i s nenarozeným potomkem. Lyra netušila, že za smrt Helen může její bratr Dyron, dokonce ho ani nepodezřívala, protože si nemyslela, že by byl doopravdy takového činu schopen, a to i navzdory tomu, že o něm každý včetně ní věděl, že je to surovec. Helen a její nenarozené dítě však nebyli jediní, kdo toho dne zemřel, otci zármutkem puklo srdce a svou ženu následoval do náruče Cizince.

A zatímco Lyra oplakávala smrt otce, její bratr začal plánovat další ztráty, které ji tentokrát měly zasáhnout ještě citelněji, protože v nich měla hrát důležitou roli. Dyron se vloudil do jejího pokoje a nejdříve sladkými slovy a pak i výhružkami ji donutil nanést si na rty jed a poctít nejstaršího bratra polibkem. Smrtícím. Lyra nebyla dost odvážná, aby se mu postavila, byla křehké postavy, a i když se jí nelíbilo, co měla udělat, Dyrona se děsila. Navíc věděla, že pokud to neudělá, jed ji zabije, protože Dyron byl tím, kdo držel v ruce lahvičku se sladkým vysvobozením. Se slzami v očích políbila Rayna na tvář a nechala si od Dyrona dát protijed. Zatímco nejstarší bratr umíral, Lyra se modlila k Válečníkovi, aby jí dodal odvahy k tomu, aby sama ukončila po tak ohavném činu vlastní život, ale před skokem z okna ji zachránila služebná, která jí přiběhla říct, že lord Rayn zemřel v křečích. Nebohou Lyru, kterou zmítaly pocity viny, stáhla z okna a ihned o incidentu informovala Dyrona v naději, že sestře domluví. Jenže Dyron ji místo toho nechal hlídat, a ještě jí začal vyhrožovat, že provede něco mnohem horšího všem těm dětem, kterým tak ráda čte, pokud se pokusí o něco podobného ještě jednou.