Jestliže by se její povaha měla přirovnat k nějakému zvířeti, pravděpodobně by to byla kočka - divoká, elegantní, soběstačná a občas pěkně nevděčná a drzá. S ostrými drápky a hrubým jazykem. Samozřejmě taková nebyla vždycky a tahle její povaha se jí drží jako blecha kožichu až od dospívání, kdy začala chápat, jak se věci mají a neúplně se s nimi smířila. Vlastně vůbec. Po otci je docela divoká a nespoutaná. Jako kdyby se snad vykoupala v hrnci těchto dvou vlastností a otec vždy kroutil hlavou nad tím, že svému budoucímu choti dá jistě zabrat. S jistotou byla zvláštní už jako sotva chodící, kdy lezla všude možně. Na poslouchání jí nikdy příliš neužilo a všechno se jí musí říkat minimálně tak třikrát, aby pochopila, že něco dělat nemá. A většinou to pak udělá znova, dokud si nenabije nos. Chybami se člověk učí a ona jich za svůj krátký život udělala už příliš. Od těch naprostých základu, že na rozpálené věci se nesahá, přes to, že se samotný česnek nejí až po to, že nemůže věřit každému, koho potká. Ač se může zdát zasněná a naivní, není tomu tak. Umí vystřízlivět hodně rychle, ale zároveň si udržovat svůj úsměv na tváři a dělat, že jí naprosto nic netrápí. Ráda se drží nad věcí. Nerada by se mračila a byla neustále vážná. Raději se usmívá a zahání potenciální vrásky. Stáří se děsí víc, než čehokoliv jiného. Představa, že za několik dekád let už nebude moct jezdit na koni, běhat, skákat a užívat si mládí, jí děsí. Nejraději by zůstala navěky mladá, jen aby mohla zažívat dobrodružství. Proto nerada sedí doma na zadku. Chce toho co nejvíc spatřit a zažít. 

Vzdělává se ráda, ale raději má svět tam venku, než v knihách. Navíc příliš dlouho nevydrží na jednom místě. Je tak trochu jako kolibřík, který se neustále hýbe. Dalo by se o ní říct, že je hyperaktivní a možná až nezdravě pozitivní. A taky docela flegmatická, neboť na ní neplatí žádné hrubé slovní výhružky. Dokud se výhružka nepromění ve fyzickou, tak to příliš nebere na vědomí. Taky ráda odbíhá od různých témat, slovíčkaří, chytá se různých oponentových slov a tak trochu si dělá co chce, dokud může a dokud za to nepřijde trest. Dokud byli rodiče naživu, dokázali jí ledacos tolerovat, ale ne všechno a občas dostala od otce silnou facku za své nevhodné chování. To jí na nějaký čas dokázalo uzemnit a přestat se chovat jako kdyby jí celý svět měl ležet u nohou. Nikdy jí to ale nevydrželo příliš dlouho. A taky se zapřísáhla, že otec bude jediným mužem, který na ni kdy vztáhne ruku. Na rozdíl od svých sester, by se ráda uměla i bránit. Po dívku jejího postavení je ovšem nemyslitelné, aby snad uměla bojovat. I přesto ale přesvědčila bratra, svého staršího bratra, aby jí naučil jak se používá dýka. Tvrdila mu, že se chce umět bránit proti Dorňanům, kdyby na to přišlo. Také od něj a od otce tajně okoukala jak se střílí z luku a vyrobila si vlastní terče. Střílela potají a pozorovala bratra s otcem či jeho učitelem, když střílel z ruku a nebo šermoval. Ona šermovala se starou násadou od koštěte. Meč by nezvedla, možná tak táhla za sebou. Ovšem s klackem či koštětem zacházet umí. Ve střílení z luku není nikterak dobrá, ale ví jak se má správně luk držet. Ovšem trefit  terč už je o něco složitější. Není to tak, že by chtěla být válečnice a přála si snad bojovat. To vůbec. Chce se pouze umět bránit, neboť není hloupá a svět si běžně smlsává na dívkách, jako je ona. A jelikož u sebe dýku nosit jenom tak nemůže, nahrazuje jí to její ostrý pilník či ostré spony a jiné ozdoby do vlasů. Jako malá měla mnoho snů. Jednou chtěla být jako Visenya Targaryen při Dobývání, pak chtěla být rytíř, pirátka a velká kapitánka všech moří. Jak ale stárla, tak se všechny její sny rozplývaly a ona se smířila s tím, že se nikdy ničím takovým nestane. 

Mluví a hodně. Je dost ukecaná, taky domýšlivá a možná i docela sebestředná, ale to by nepřiznala. Občas si myslí, že se svět točí jen kolem ní a pak má zase pocit, že nikoho nezajímá a že si nikdo nevšimne, když prostě zmizí. Převládá v ní optimismus a svobodomyslnost. Ráda by zkusila nosit kalhoty, ráda by si zkusila zbroj, ráda by viděla i místa na chladném severu, ráda by si pohladila draka... je tolik věcí, které by chtěla udělat. Všechno si to zapisuje do speciálního notesu a postupně si věci odškrtává a naopak i přidává, tudíž je ten seznam prakticky nekonečný. Snadno se nechá zaujmout nějakými věcmi, příběhy či jídlem, které jí přijdou zajímavé. Svým způsobem může být na nějaké věci i otravná perfekcionistka. Sice dokáže nadělat čurbes, ale taky si to po sobě umí uklidit. Je spíše pro chaos, než řád, ale všechno má své meze a ona ráda čistotu a když je potom zase všechno na svém místě. Tedy kromě věcí, které nenávratně rozbije. Ty má ve zvyku někam schovat a předstírat, že nejsou.

Co na srdci, to často na jazyku. Pokud někdo není členem královské rodiny, vysoce postaveným pánem nějakého území či vysokým úředníkem víry, tak si její respekt a uznání musí dotyčný zasloužit. Nemá ráda falešné sliby, lhaní a nějaké hloupé snahy o to si získat její srdce a náklonnost. Sama je upřímná - někdy až příliš. A taky až nepřirozeně zvědavá a prudká jako pouštní zmije. 

Minulost

Její matka Jenna, jí dala život patnáctý den desátého měsíce roku 72 po Dobytí. Narodila se v rodinném sídle za deštivého lehce bouřného večera. Byla třetí dcerou a posledním dítětem svého otce Rendala Dondarriona, který by ale byl radši, kdyby se místo ní narodil chlapec. Jak ale o pár let později zjistil, tak Nyssa byla divoká a divá jako on, když byl malým klukem. Matka z toho radost neměla, byla věčně pesimistická a taky jí dělala starosti její nejstarší sestra Alya, ze které se stávala až přehnaně věřící, že to začínalo hraničit s fanatismem. Jedna dcera byla blázen, druhá tichá, syn se příliš neprojevoval a Nyssa byla naopak jako potřeštěná mokrá kluzká brambora, co se nedala udržet v ruce. Byla všude a taky jí bylo všude slyšet i vidět. Ne že by brečela, ale prostě a jednoduše řvala při hraní. Ve čtyřech letech běhala s hračkami a hrála si na dobývání. Dřevěná figurka draka a Visenye byly její nejoblíbenější, stejně jako dřevěná násada od koštěte, co byl její meč a otcovu válečnou přilbu si věčně dávala na hlavu. Snila o tom, že bude bojovnicí jako byla Visenya Targaryen, máchala s násadou alá svojí Temnou sestrou a mlátila s ní nejstarší sestru a bouchala i služebnictvo. O rok později chtěla být naopak rytířem a její sestra Alya a septa, z ní byly kolikrát pohoršené. Alya i septa neustále Nysse vysvětlovaly, jak se má správně chovat, ale dívka na ně akorát tak vyplázla jazyk Pro Alyu byla Nyssa bezbožná a to jí natolik rozlítilo, že po pětileté dívce hodila svícen, díky kterému Nysse vzplály šaty. Nebýt kvalitní látky a rychlého zásahu sestry Renny, měla by Nyssa ošklivé popáleniny po celých nohách. Takhle má do dnešních dní drobné jizvy od popálení na kotnících. Od toho dne se sestry Alyii i septy začala bát stejně, jako se začala být ohně. Po této události se Nyssa poměrně uklidnila a byla zakřiknutá a jak vyměněná. Sice byla ráda, že matka septu vyhodila a poslala pryč, ale jejich sestra Alya byla v domě ještě další rok, kdy se jí otec snažil převychovat a to i násilím. Nyssa raději trávila co nejvíc času s matkou, Rennou a Dextranem, ke kterému přilnula. Z otce začala mít strach po tom, co Alyu dokonče nechal zbičovat. A pak jí dokonce vyhnal a Nyssa už pak neměla šanci Alyu někdy spatřit. Ani po tom netoužila. Panovala mezi nimi zlá krev, která trvá dodnes.

Bylo jí ještě osm, když museli opustit domov kvůli napadení Dorňany. S matkou a Rennou byli v blízké vesnici u Černodomí, kde musely přečkat. A Dextran byl poslán někam daleko, až do Jasanobrodu. Nyssa o něj měla strach a mluvila o něm pořád dokola. Ptala se na něj a taky na otce a jestli se někdy vrátí domů. Jistě byla otravná a matce z ní málem pukla hlava. Jednou na ní dokonce zakřičela, aby už mlčela. Pak se dceři omluvila a ujistila ji, že všechno bude v pořádku, jen musí být trpělivá. Byla trpělivá pět dní. Tak dlouho trvalo, než se mohli vrátit do Černodomí, které ale nevypadalo tak, jak si ho pamatovala. A pak nastalo to nejhorší - rozdělení rodiny. S matkou byla poslaná za bratrem, zatímco Renna s otcem odjeli na Griffiův hrad. Tohle oddělení nesla Nyssa těžce. Zejména tehdy, když už pak sestru dlouho neviděla. V Jasonobrodě oslavila své deváté narozeniny a ty desáté zase zpátky v Černodomí. Blížil se konec roku 82 a ona svou sestru od rozdělení neviděla. Chtěla ji navštívit, ale otec si to nepřál. Renna byla už dospělá a musela se brzy provdat, tudíž jí v tom nesmělo nic bránit a ani jí nic rozptylovat. A tak Nysse zbyl už jenom bratr, za kterým lezla jako poslušný ocásek. Chtěla se naučit bránit a taky střílet z luku. Tři lekce jí dovolil otec, ale pak řekl, že to stačí. Nyssa ale trénovala tajně kdykoli to šlo. Někdy s bratrem a někdy i s jeho mistrem meče, který jí učil střílet, když byl otec pryč a matka neměla oči na své stráži. 

Roku 86 po Dobytí otec zemřel a novým pánem Černodomí se stal Dextran, jenž domů povolal Rennu. Na sestru se těšila a ve velkém jí přivítala. Velmi dlouho se neviděli a Nyssa mezitím vyrostla a stala se z ní mladá dáma s ohnivou povahou. Táhlo jí na čtrnáct let a procházela si tím nejhorším mladistvým obdobím. Držet jí na uzdě bratr zvládal jen taktak. Po smrti otce Nyssa dost zdivočela, protože už nad ní nebyla velká přísná ruka, co by ji zbila. Vyjádřila tedy se sestřiným manželstvím nesouhlas. Rod Cleganeů byl poměrně nový a taky byl hodně daleko. Až v Západních krajinách - mezi lidmi se zlatými vlasy a obrovskými pyšnými nosy nahoru. Takhle je Nyssa často popisovala. Pro každý kraj měla určitý zábavný popis, nad kterým bavila sebe a někdy i ostatní. Bratr ale na její názor nebral ohled a Danton Clegane přicestoval do Černodomí a pak si Rennu i vzal. Danton se Nysse nelíbil už od začátku. Měl cosi špatného v očích, co jí děsilo. A když Renna odjela, tak byla zase smutná a osamělá. Proto se necelé tři týdny na to rozhodla, že sestru navštíví, ale bratr jí to rozmluvil a raději s ní a matkou vycestoval na Bouřný konec, kde byla sešlost místních lordů. Chtěl Nyssu dostat do podvědomí.

Poslední tři roky si vydupala, že bude cestovat. Chtěla něco vidět a zažít nějaké dobrodružství. Navštívila Královo přístaviště, Staré město, Tarth a krátce Vysokou zahradu. V roce 88 chtěla navštívit svou sestru, ale Danton Clegane jí ani nevpustil dovnitř s tím, že je její sestra nemocná vážnou nemocí a nechce, aby se to šířilo. Nyssa tomu vůbec nevěřila a trvala na tom, že chce sestru vidět. Když jí ale Danton Clegane pohrozil s tím, že jí nechá nahou přivázat ke kůlu a bude jí bičovat, jestliže překročí hranici tvrze, tak se vzdálila a nakonec s těžkým srdcem odjela. Bratrovi ale poslala havrana s tím, co se děje a jakého chování byla svědkem. Devátý měsíc roku 88 se vrátila zpátky do Černodomí aby zjistila, že vlastně bratr nic podnikat nebude. Místo toho jí oznámil, že Nyssu hodlá provdat do rodu Swannů z Kamenné přilby. Tehdy po bratrovi hodila svojí botu se slovy, že si žádného labuťáka rozhodně nevezme. Nesouhlasila s tím ani když lorda Swanna poznala, když jí bratr násilím odvezl na Kamennou přilbu. Svatba měla proběhnout přesně za půl roku, ale jako kdyby jí všech Sedm přálo. Měsíc před svatbou lord Swann jednoduše zmizel. Jeho loď se na cestě z Essosu potopila, když je napadli piráti. A nikdo neví, zda se lord Swann utopil a nebo ho zajali piráti a prodali v Essosu někde do otroctví. Nyssa se o to nikdy nezajímala. Pořád se zajímala o svou sestru o které nic nevěděla a pořád tlačila na bratra, aby jí něco zjistil. Ale v roce 89 zemřela jejich matka a pak se dokonce vrátila i Renna, ze které se stala vdova. Jenže když ji Nyssa poprvé spatřila, tak jí skoro nepoznávala. Něco se na ní změnilo, ale sestra jí nikdy neřekla nic určitého. Ptala se jí snad stokrát, ale nikdy jí nic neřekla. Pouze jí odbyla s tím, že jí všechno řekne, až přijde pravý čas.