U Boltonů to byla velká sláva, když lady Alyra podruhé otěhotněla. Po mnoha letech neúspěšných snah přišel na svět statný hoch,pojmenovaný po svém otci, a dva roky na to maličký Royce. Nemohl se však více od svého bratra odlišovat. Zatímto Elard se narodil jako velké, silné dítě, které už ve dvou letech udrželo v ruce meč, Royce byl malý, neduživý, a po komplikovaném porodu to vypadalo, že se ani nedožije dalšího rána. 

Dítě se nicméně vzepřelo všem předpokladům a ukázalo, že s ním bohové na tomhle světě nějaké plány mají. Dítě po několika měsících pojmenovali jako Royce, podle pradědy, jakmile bylo zřejmé, že začíná správně růst, a riziko náhlého úmrtí se začalo snižovat. 

Jen co dokázal v ruce udržet meč, započalo se s jeho výchovou. V očích svého otce byl nicméně pořád brán jako slabé dítě, které se jen zázrakem udrželo při životě, tak na něj během následujících let nebral příliš ohledy, a často ho nutil cvičit se starším, a výrazně silnějším bratrem, který zároveň po otci zdědil krutost a hrubiánství, tudíž svého bratra rád na cvičišti seřezal dřevěným mečem. Oba dva je za to nenáviděl. Občas, jak Royce začal sílit, a když už Elard mladší zašel za pomyslnou hranu toho, co malý Royce zvládl, propukl v záchvat nekontrolovatelné zuřivosti, se kterou se na nic netušícího bratra vrhl, a překvapeného jej začal tlouct, škrtit, a škrábat. Otec si byl vědom toho, že to v něm musí co nejdřív potlačit, aby neudělal rodu ostudu, tak v takových situacích dítě neuniklo výprasku. Časem se to v sobě naučil ovládat, a nenechal se tak lehce vyprovokovat.

Jelikož však nebyl přímým dědicem rodového sídla, a tím pádem i hlavou rodu, nebyl dáván takový důraz na rozvíjení ostatních dovedností, který každý dobrý vůdce potřebuje, a které by se mu nyní dozajista hodili. Chodil samozřejmě na lekce čtení, učil se heraldiku, nějaké základní počty, válečné strategie, a podobné věci, ale na rozdíl od svého bratra nebyl za chybnou odpověď bit (což sledoval se zvráceným uspokojením), a obecně těmto věcem nebylo v jeho dni věnováno tolik času. Mnohem více času strávil právě na cvičišti. Otec byl toho názoru, že Royce lépe rodu poslouží jako “meč” Elarda mladšího, kterému bude dělat osobní stráž a vykonavatele spravedlnosti. Takové věci by dle jeho názoru měli zůstávat v rodině, a Royce navíc neprojevoval sebemenší zájem či ambici svého bratra v následnictví předběhnout, který by takové zaměření přirozeně vylučoval. Na své rané a pozdější dětství tak má jen ty nejhorší vzpomínky. Roky tvrdé fyzické dřiny, bolesti, krve. Byly dny, kdy ani nedokázal zvednout ruce, jak je měl celé od modřin, a jednou dostal od svého bratra takovou ránu mečem, že omdlel, a probudil se až o několik dní později.

Později k nim přibyl i třetí syn, Harwin, který nicméně takto tvrdý výcvik nikdy nezažil, a na místo toho se věnoval právě spíše těm duševním záležitostem. Přesto, když oba dva nevyhnutelně zkřížili na nádvoří meče, nechtěl mu přivodit stejné traumata, jaké si z takových situací odnášel on, tudíž byl na něj o dost mírnější, a leckdy se nechal porazit, byť to znamenalo spoustu hodin bolesti navíc.

Eventuálně se z těžkého dětství přehoupl do dospívání. Za tu dobu skutečně zesílil, na těle mu nezůstal snad jediný gram tuku, pouze samé svalstvo a šlachy. Pozůstatek těžkých začátků se však projevil v nepříliš úctyhodné výšce. Se svou výškou lehce pod 180 cm by se jistě dle jiných standardů zařadil do hezkého průměru, nicméně v porovnání s jeho otcem byl skutečně maličký. I starší bratr by byl pravděpodobně mnohem větší, blíže jejich otci, kdyby jeho život za dramatických situací předčasně skončil. Pár dní po čtrnáctém dni jeho jména spolu s Roycem zápasili v pěstním klání na nádvoří. Mladší z obou bratrů už v té době toho staršího doháněl, co se hrubé síly týkalo, a nebýt drobné nepozornosti z jeho strany, dost možná by Elarda poprvé v životě porazil. 

Zatímco Royce dřepěl v blátě, a tiskl si nateklou čelist, ozval se zvuk cinkajícího kovu, jak z psince vypadla zátka, a jeho směrem se rozběhl obrovský, vlku podobný pes, se zuřivě vyceněnými zuby, se kterými se na staršího bratra vrhl, a za doprovodu děsivého vrčení se mu zakousl do krku, který si mladý Elard nestihl zakrýt. Mladší z bratrů tak s hrůzou v očích sledoval, jak mu pes s vytrvalým škubáním hlavy pomalu zabíjel bratra. A nebyl to vůbec hezký pohled. Elard dušeně křičel, jak se mu krk naplňoval krví, a postupně kopání a mlácení do vzteklého psa přešlo do jakéhosi odevzdaného rozhození rukou do bahna. Royceho naprosto ochromil strach, a než se k nebohé oběti sešla stráž a psa zabila, bylo již pozdě. Alespoň to si myslel, když viděl, jak Elarda chvatně odnášejí k mistrovi, zatímco on byl veden kamsi pryč. 

Jak se poté dozvěděl, Elard ten prvotní útok přežil. Sice s velkým štěstím, ale přežil. Bohužel se však nestihlo spekulovat, zda bude ještě schopen mluvit, neboť ho několik dní na to schvátila prudká panická horečka, která zcela ochromila jeho smysly, a udělala z něj nepříčetnou bestii, než se tělo vysílilo, a definitivně se odevzdalo bohům. To z něj udělalo novým budoucím pánem Hrůzova, a zanechalo v duši pevně zakořeněný strach, snad i fobii, z čehokoliv, co se psům či vlkům jen podobá. A zároveň mu to dost zpřeházelo život. Náročné fyzické tréninky nahradila neméně přísná a bolestivá průprava, ale tentokrát více duševně zaměřená. Royce se začal mnohem důsledněji učit číst, psát, a spoustu jiných věcí, které jako lord bude potřebovat umět, a které neměl důvod tak pilovat v dětství. V následujících letech se již plně vzrostlý Royce více zapojil do politického dění severu. Jakožto dědic rodu občas otce zastupoval na návštěvách jiných rodů, občas vyjel osobně zatočit s pytláky, zloději, či jinou špínou, která se po jejich panství potulovala, a občas se přidal k lordu Alaricovi, jeho strýci, a později k jeho synu Creganovi, aby společně s ostatními lordy severu zahnaly pryč nájezdníky ze Železných ostrovů, kteří pravidelně plundrovali jejich pobřeží. Jelikož bylo jejich panství na východní straně země, problém železných se ho tolik nedotýkal, a proto si k nim nevypěstoval takovou nenávist, jako mnozí jiní. Více vrásek na čele mu přidávali občasní zběhové z Noční hlídky, případně Divocí, kteří nějakým způsobem překonali zeď, a drancovali zem na sever od Hrůzova. Byl to sice v první řadě problém lorda Umbera, ale jelikož někteří z nich občas pronikli i na jeho panství, angažoval se v takových situacích mnohem více, než by snad bylo třeba, a vyháněl Divoké i z Umberova panství. 

Proběhla také dlouho plánovaná svatba s Ellyou Poole, která mu byla zaslíbená již mnoho let, a pouze se čekalo, až Royce dosáhne požadovaného věku. Byla sice dívkou o čtyři roky starší, ale byla velmi křehká a drobná, tudíž takový věkový rozdíl nebyl vůbec znát. Právě naopak, leckdy to byl právě Royce, kdo vypadal, že je ve skutečnosti starší. Jelikož měl možnost Ellyu poznat už před jejich svatbou, a ona ho, našli k sobě cestu a vyjádřili si zalíbení. Nebyla to dost možná vášnivá láska, jak z nějakého románu, ale měli se rádi a respektovali se. Bohové k nim laskaví ale nebyli.

Začalo to ne tak dlouho po svatbě, kdy jeho choť porodila první dítě. Malé, neduživé dítě, které na svět nešlo vůbec lehce, a velmi nápadně tak připomínalo právě jeho narození. Medrick, jak dítě pojmenovali, v naději, že mu tím přikloní štěstí na jeho stranu, však pár dní na to zemřel. Následovala o rok na to se stejným příběhem dívka Jeyne, a po krátké pauze přišlo neštěstí největší. Ellya bojovala se stejně náročným porodem, jako u předchozích dvou dětí, ale tentokrát se maličkou dívku nepodařilo z lůna vytáhnout, a společně s vysílenou matkou se odevzdala bohům. To už bylo na mladého lorda příliš. Ztráta všech tří dětí, takto dramatickým způsobem, a zároveň i o choť, kterou miloval, zalilo jeho vřelé srdce chladem, který se zatím nepodařilo roztát. Několik let bloudil Hrůzovem jako tělo bez duše, naprosto otupělý, s nezájmem o své okolí. Nejspíš by to takto pokračovalo ještě další roky, nebýt náhlé smrti jeho otce. Ten si chtěl k šedesátinám splnit sen, a podívat se na Zeď, na které si zřejmě uhnal zástavu, a přepadl dolů. Mladého Boltona tato zpráva zastihla doma, kde se během jeho nepřítomnosti staral o chod panství. Tím se stal formálně hlavou rodu, a konečně našel pro svůj život nějaký smysl. Ponořil se do správy rodového panství opravdu s novou vervou, doufajíc, že tím vyplní díru, která mu zůstala místo srdce. 

Ostatní

• Má panickou hrůzu ze psů a všech zvířat psům podobným.

• Je držitelem dýky Stahovač, speciálně tvarované na stahování kůže z těla. Je vyrobená z valyrijské oceli, a dědí se v rodu Boltonů z generace na generaci.

• Není velkým stoupencem krále, byť jeho autoritu respektuje. Spolupracuje jen z nutnosti a drží se představy, že je sever do jisté míry nezávislý.

• Starky sice jako Strážce Severu uznává, ale raději by na jejich místě viděl svůj rod.