Benjen svou krev Umberů rozhodně nezapře, a díky své výšce se může částečně považovat za obra, kterého má ve svém rodovém erbu, a kterého hrdě nosí na svých prsou. Na svůj rod, původ i zemi je velmi hrdý, za pravé muže považuje jedině seveřany, jejichž život není kdovíjak jednoduchý, jako urozených pánů kdesi daleko v zelené Rovině, kde znají chlad jen při těch nejchladnějších zimách, při kterých naopak muži na severu umrzají na svých hradech a ženy raději rdousí své děti, než aby je nechaly napospas mrazivé a kruté zimě. Že by v sobě ale měl Benjen chlad, led a zimu své země, se říci nedá, jde spíše o srdečného člověka, který celým svým srdcem miluje ty, jenž mu jsou blízcí, a bdí nad nimi jako vlčice, která střeží své doupě plné štěňat. Chlad a krutost v sobě nosí jen pro své nepřátele, jimiž jsou od útlého věku Divocí, pro které nezná slitování. Do určité míry by se dalo říct, že je ani nepovažuje za lidi, nýbrž jen za zvěř, která by měla zůstat za Zdí, kam patří. Nedělá mu problém je nemilosrdně masakrovat a neohlížet se na to, zda zabil muže, ženu, nebo snad dítě. Své počínání vůči Divokým, které by se leckdy dalo považovat za zvrácené a zvířecí, omlouvá Benjen tím, že by je takový osud nestihl, pokud by zůstali na sever od Zdi. Divocí dali Benjenovi přezdívku: Divozhouba. Nelíbí se mu, přijde mu primitivní a sám z ní necítí nějaký strach při vyslovení, na druhou stranu tvrdí, že od tak primitivního národa, jakým jsou Divocí, by nemohl čekat nic lepšího.

V boji byl trénován prakticky od prvního momentu, co jako malé dítě dokázal držet zbraň, a lord Umber rozhodně není protivníkem, proti kterému by bylo snadné obstát a nezapotit se. Málokdy používá meče, přijdou mu hloupě dlouhé a nazývá je párátky, jeho prodlouženými pažemi jsou spíše bravurně naostřené sekery a po kapsách by určitě vyhrabal i nějakou tu dýku. Násilnický, nelítostný a krutý je ale jen vůči Divokým, svého lidu si váží a své vlastní poddané si hýčká, dobrou práci dokáže řádně odměnit, věrnosti si váží nade vše, a pokud ho někdo z jeho vlastních řad zradí, dotyčného nijak netrýzní, i přes zradu na něj stále pohlíží jako na svého krajana, a zrádcům, banditům, nebo jiným kriminálníkům, dopřává rychlou smrt v podobě stětí nebo oběšení. Nemá potřebu nikoho dlouhodobě trýznit a mučit, to přenechává jižanským lordům, nebo Boltonům, u nichž takovou praktiku nevylučuje, vzhledem k jejich rodovému erbu. O Umberech se tvrdí, že nadále praktikují právo první noci, pro Benjena je ale tohle téma tabu a nebaví se o tom, a pokud mu ho někdo nadnese, jednoduše to popře, ale pravda je úplně někde jinde. Je si vědom toho, že jeho otec to praktikoval, a kdoví, kolik má Benjen nevlastních bastardích sourozenců, o kterých ani neví. Dvakrát této skryté rodinné, řekněme, tradice, využil i sám Benjen, ve své mladické nerozvážnosti a bouřlivosti, kdy si myslel, že mu patří celý svět. Později si ale uvědomil, že ani jemu by se nelíbilo, kdyby mu jiný muž sáhl na nevěstu a on s tím nemohl nic dělat, a zařekl se, že nic takového nebude tolerovat, dokud bude dýchat a bude stále lordem Posledního krbu.

Na seveřana je Benjen poměrně srdečný, má rád dobrou zábavu a společnost, miluje chutné maso a jiné pokrmy, a rád to všechno splachuje pivem, které hojně pije, nikdy by nepozřel víno, které považuje za odporné jižanské chcanky pro slabé jižanské muže. Je i poměrně výmluvný, co se týče slušné mluvy, ta mu neříká pane, hlavně před muži dokáže být dosti vulgární, a má také specifický styl humoru, který ne každý může chápat, a leckdo by se po jeho vtípku mohl urazit, avšak Benjen není muž, který by se omlouval. Raději by si ukousl vlastní jazyk, než aby se omluvil, přičemž zastává názor, že pokud by už k tomu mělo dojít, musíte být přinejmenším Stark nebo Targaryen, aby řekl i to hloupé promiň. Má rád ženy, ale není žádný záletník, přímo miluje, když mu zahřívají postel a neulehá mezi studené kožešiny, ale dává si pozor na to, jakou ženu si zve do postele, a také nestojí o žádné bastardy, své milenky tak pravidelně kontroluje a ujišťuje se, že v břiše nenosí nechtěný přírůstek. Do nevěstince by nikdy nevešel, a i když se netají tím, že má ženy rád – protože který muž ne – pak je na ně poměrně vybíravý a svou postelovou společnost si vybírá velmi pečlivě. Benjen má ohledně žen zásadu, a to takovou, že by s nedobrými úmysly nikdy nesáhl na urozenou ženu, pro něj je to totéž, jako kdyby si hrál s ohněm. Mladé urozené dívky ho tudíž nezajímají, ale pokud o jeho společnost projeví zájem mladší a zachovalá vdova, je schopen jí věnovat nějaké to potěšení; její otec, bratr, strýc, nebo snad manžel, ho nebudou hnát pryč z její postele.

Nedá se říct, že by byl Benjen horká hlava, ale také není ani chladná, existují určité věci nebo lidi, kteří mu dokáží zvednout tlak a rozhněvat do nepříčetnosti, jsou tu ale naopak i ty, při kterých by se někdo jiný okamžitě naštval, a Benjen nad nimi pokrčí rameny. Je spíše impulzivní, snadno se nechá ovládnout svými pocity, a není mu cizí okamžité jednání, a až potom přemýšlení nad tím, co vlastně udělal, nebo co se chystá udělat. Jeho ženské příbuzné mají v jeho srdci speciální místo, obzvláště jeho dvě mladší sestry, hýčká si ale jak matku, tak i svou babičku, a nezapomíná na svou pratetu Daennu, která se provdala do rodu Starků. Benjen si váží starších lidí a rád s nimi tráví čas, protože věří, že se od nich může leccos přiučit, nebo pochytat nějaká životní moudra. Nemá příliš v lásce svého mladšího bratra Donovara, považuje ho za slabého tupce, kterého by Divocí sežrali i s botama, kdyby se s nimi měl utkat. Jeho bratr je také jediným člověkem, který mu pije krev a ze kterého mu vzteky nabíhá žilka na hlavě. Přímo mezi urozenými pány severu není žádným tajemstvím, že je Benjen vůči svému bratrovi leckdy velmi hrubý, pro svého bratra má jen málo dobrých slov a naopak není neobvyklé, když dá Donovarovi před zraky společnosti nějaký ten pohlavek. Nejednou už také uvažoval nad tím, že by svého bratra poslal za strýcem na Zeď, aby se z něj stal opravdový muž.

Minulost

Život daleko na Severu, dál, než je Zimohrad, ve starobylém sídle rodu Umberů, není jednoduchý jako pro jižanské pány z Roviny, a Benjen to poznal, sotva se naučil chodit. Vlastně ani pořádně chodit neuměl, jako malé dítě se musel něčeho přidržovat a stále zjišťoval, k čemu mu ty nožky opravdu slouží, a ještě než na to přišel a dokázal sotva stát, natož udělat dva kroky, jeho otec mu už do ruky cpal sekeru a chtěl po něm, aby se s ní naučil. Po tom, co si malý Benjen málem usekl prsty na noze, mu jeho otec vyměnil ostří sekery za sekeru dřevěnou, když po něm začala jeho žena vřískat, že je jeho prvorozený syn ještě příliš malý na opravdové ostří a bude si muset ještě pár let počkat, než ho bude moct cvičit k boji. Tehdejší lord Posledního krbu si musel počkat další tři roky, než svému prvorozenému mohl dát do ruky opravdovou sekeru a začal ho učit ve všem, co opravdový Umber musel umět. V osmi letech byl Benjen poprvé svědky otcova lovu, společně s ním vyrazil na Divoké, kteří se dostali na jih od Zdi. Benjen se k boji nepřidal, navzdory otcově povaze to nebyl blázen, jak se o něm říkalo, a nechal svého syna stát opodál s malou skupinou mužů, kteří malého lorda měli v případě nutnosti bránit. Toho dne viděl poprvé na vlastní oči souboj, a co dokáže dobře naostřená sekera, když se člověku zarazí do hrudníku. Na to, že mu bylo pouze osm let, ho to fascinovalo, a chtěl vidět víc, a hlavně se chtěl sám zlepšit, aby mohl bojovat po boku otce.

K dalšímu honu se dostal až za další dva roky, krátce po své oslavě desátého dne jména, tentokrát se ale jednalo o malou skupinu Divokých, a Benjen uprosil otce, aby nechal naživu jen o pár let staršího chlapce, který je na kolenou prosil o život. Lord Posledního krbu by zabil všechny, ale byl to právě Benjen, který navrhl, aby jeho život ušetřili, stal se jejich vězněm, a naučil je, jak bojují Divocí, a že jim taková znalost přímo z rukou Divokého může být ku prospěchu. Lord Umber chvíli váhal a bojoval se svou nenávistí vůči Divokým, ale nakonec uvolil a mladý Divoký hoch jménem Styrek byl vsazen do řetězů a odveden na Poslední krb. Benjen s ním dva roky trénoval téměř na denní bázi, bylo mu dvanáct a Styrekovi necelých patnáct, když se Benjen nechal příliš unést jejich soubojem, a Styrekovi uťal ruku téměř u ramene, a Divoký dva dny na to zemřel na následnou horečku. Navzdory každodennímu cvičení, dvanáctiletý Benjen necítil žádný smutek, a naopak prohlásil, že je ho škoda a bude si muset ochočit dalšího Divokého, se kterým by mohl trénovat. K ochočování a domestikování Divokých už ale nedošlo, otec ho nedlouho na to vzal k samotné Zdi, odkud se s několika bratry z Noční hlídky vypravili směrem k Tulenímu zálivu, kde se měla nacházet početnější skupina Divokých, přičemž muži z Noční hlídky požádali lorda Umbera o menší pomoc.

Benjen tehdy proti Divokým bojoval úplně poprvé, a souboj s nimi na život a na smrt si užíval, a také ho to částečně poznamenalo, byť si to neuvědomoval. Probudila se v něm planoucí nenávist vůči Divokým, jaká hořela i v jeho otci, a jakmile se navrátili zpátky na Poslední krb, Benjen se osobně ujal výcviku svého mladšího bratra Donovara, kterému v té době bylo osm let. Benjen chlapce nešetřil, a neustále tvrdil, že mu bylo tolik, kolik je právě jemu, když poprvé spatřil boj proti Divokým, a dával Donovarovi často do těla, až si ho předvolával i otec a káral ho, aby na mladšího bratra byl mírnější, že hrubou silou ne vždy dosáhne úspěchu. Benjen ale nic jiného, než hrubou sílu, neznal. Donovar si tak v následujících letech odnášel ze cvičiště stále nové modřiny, přičemž se mu ty staré nedokázaly zahojit, a tělo mu už v mladém věku zdobilo několik menších jizev, jak ho starší bratr nešetřil. Čím byli oba bratři starší, tím bylo pro Donovarovy rány a modřiny čím dál těžší se hojit, neboť Benjen s otcem čím dál méně vyráželi po stopách Divokých. Na dlouhý čas přestali jezdit úplně, po tom, co se v zimě roku 86 Benjen a jeho početná skupina dobrých chlapů plazila v noci sněhovou bouří vysokými bílými závějemi k táboru Divokých, který už pár dní sledovali. Benjenova skupina tam tehdy zmasakrovala každého Divokého; muže, ženy, i děti, mladému Umberovi a jeho mužům nebylo nic svaté. Přes sněhovou bouři si ale nevšimli, že se jednomu Divokému podařilo utéct, Staří bohové mu nejspíše přáli, neboť se dokázal dostat zpátky do své ledové země za Zdí, a k Benjenovi se až nedávno doneslo, že ho Divocí začali po oné krvavé noci nazývat Divozhouba. Ta přezdívka se Umberovi nelíbí, ale bohužel s ní nemůže nic dělat.

Kromě bojů s Divokými, se Benjen věrně připojil i ke svému lennímu pánovi ze Zimohradu, když pobřeží Severu ohrožovali muži ze Železných ostrovů. Ve větších bitvách nebyl, ale je na ně připraven, obzvláště když se roku 89 po dobytí, stal po smrti svého otce novým lordem z Posledního krbu.

Ostatní