Aleyna se narodila jako první dcera do rodu Reyne na jaře roku 70AC. Hned si s matkou krásně sedli a i s otcem. Byť byli potřební i dědicové, O které bylo následně postaráno v podobě Androse a Adorase. Byť jsou od sebe jen rok. I tehdy asi podvědomě cítila, jak to matku málem zabilo a tím k ní přilnula ještě víc. Byla pro ní vše. Milovala jí a ona milovala jí. A vše by mohlo být zalité slunce, nebýt té události, že otcův bratr se vrátil, když jí bylo šest zim, tedy kolem roku 76AC. Byla dítě, nevěděla, co se děje, ale náznaky a dopady viděla jasně a zřetelně. Jen je nechápala.
Tím se v Aleyně začala rodit temnější stránka. Která se u ní ještě plně neprojevila. Zrodila se v ní, když se její matka měnila přímo před očima. Musela sledovat, jak ze šťastné milující matky se stává pomalu troska a ač se snažila sebevíc jí pomoct a ukázat jí svou lásku, vyléčit jí. Nic nezabíralo. Tohle se na ní hluboce podepsalo. Později tak nevědomky vlastně převzala otěže starání se o svou nejmladší sestru. Které dávala lásku, pocit bezpečí a taky se snažila jí trochu držet dál od matky, která byla v takovém stavu, že o ní nejevila zájem a lásku. Nechtěla, aby jí Ariella viděla čím dál více ztrápenější, což samozřejmě přiživovalo onu temnotu. Avšak za celou dobu nikdy nevěřila, že na vině je matka, ale něco jiného, co jí takhle ničí. Čím byla starší a začala chápat koncept světa a jeho fungování, tím víc začala spíše nesnášet otce, zvlášť po roce 80AC, kdy se dozvěděla, že se matka snažila zabít. Byla ztrápená, že nemůže matce nějak pomoct a myslela si totiž, že to celé způsobuje on a matka to nechce říct, aby jí mohla jakkoliv pomoct. Bratři jí taktéž nic neřekli, když se ptala.
Tohle vše se na ní podepsalo, aby začala své pocity spíše kontrolovat a navenek se tvářila jako by o nic nešlo. Kvůli sestře, i kvůli matce. Tato schopnost však byla na určitý moment ukázkově poslána do kytek s matčinou sebevraždou a následnými pomluvami roku 82AC. Byla zrovna venku, když v přímém přenosu viděla skok i dopad své matky. A co udělal otec? Ten si chránil své dědice. Na ní kašlal, nebo byla moc daleko a on měl jen dvě ruce. Aleyna tak viděla vše a zhroutila se. Vřeštící, napůl šílenou jí museli odnést do pokoje, kde byla zavřena přibližně několik týdnů, kdy nedokázala vůbec vylézt a smutek, hněv, nenávist za příkoří vůči milované osobě jí zcela pohltily.
Vše křivdila celému světu, ale ten hněv se začal otáčet na dva jedince. Otec a strýc. Všude bylo říkáno, jaká byla její matka děvka, což se podepisovalo na její psychice taktéž. Ale dostala se z toho. Jednak to, co slíbila své sestře malé i matce, že bude ta silná žena. A nemohla nechat sestru o samotě Ne v područí těch jedinců, byť strýc zmizel Otec tu stále byl. Toto jí dalo sílu ze strachu o sestru a sama se začala mátořit, až nakonec vylezla z pokoje. Jako čerstvá lvice. Uvnitř však byla taktéž jiná. Hněv vůči otci a strýci. A hlavně vůči mistrovi, co matku obvinil z takového křivého činu. Nevěřila ani slovu o tom, co se o ní říkalo. Byť navenek nic neříkala. Uvnitř ní to doutnalo. Toužila po jediném. Spravedlnosti. Pro svou matku. A na seznamu byli tři lidi, včetně každého, kdo věřil pomluvám. Její otec, strýc a sluha.
Vzala si ze všeho ponaučení a potají začala se učit zacházet s dýkou. I kuší. Následně si nechala jednu plně nabitou kuši tajně přinést i do svého pokoje, kde jí uložila tak, aby jí mohla ihned použít, ale nebyla hned vidět.
Při jedné návštěvě Králova přístaviště roku 84AC omylem narazila na jednu dvojici žoldáků. Než je stráže stihly vyhnat, zastavila je a řekla jim, že by pro ně měla nějakou práci, pokud by se osvědčili, tak i více práce. Byli to jedinci, kteří byli nuceni žít na ulici po té, co jim někdo zabil rodiče. S tím se dokázala ztotožnit a oni trochu s ní. Byť si od nich dotykově držela značný odstup, oni to respektovali a stali se vlastně jak její žoldáci, tak i kamarádi. Dokonce byli i její osobní stráž. A využila je hned, kdy si vyžádala mistra, kterého vodila za nos a nechala se od něj učit sokolnictví a vychovávala si jednoho sokola. Mistra, který osočil její matku pak vylákala a přesvědčila pod záminkou vidět lov sokola někde v přírodě. Když byli v naprostém bezpečí na místě, kde nebyli oči a uši, zde dala naplno projev své temné stránky, která v ní dřímala Byli tam jen oni žoldáci, mistr a Aleyna. Nechala mistra přibít ke skále v jedné z jeskyní a osobně sledovala, jak ho pomalu stahovali z kůže. A mučili ho všelijakými prostředky, aby přiznal, že to, co viděl byla lež. Že to byla machinace jejího otce a strýce. Chtěla vědět, kde se i strýc nachází, ale mistr nic nevěděl a jen řval a skučel. A přesto v tom mučení cítila slastný pocit zadostiučinění vůči její matce. Možná nic nevěděl, ale viděl něco, co nebyla pravda. A matka za to zaplatila životem, místo aby jí někdo pomohl. Ke konci na jeho oči a obličej poslala onoho sokola, kterého jí pomohl vycvičit. Měla tak pocit ještě většího zadostiučinění a Napůl polomrtvého ho pak hodily do jedné hluboké prolákniny v jeskyni a zavalili ho kamením a nechali ho tam. Zametli za sebou jakékoliv stopy, včetně krve, kde zabili několik srnců, aby se tohle skrylo. Proláknina i jeskyně byla podstatně dále, takže by to nikoho nenapadlo. Zde více utužila pouto se svými strážci. A s následnou historkou, že je přepadli a málem zabili a mistr zmizel a bylo vše zamazáno, zvlášť když kolem náhodně a díky sedmi opravdu trajdala skupina zbojníků. Nyní již byli na seznamu její otec a strýc. Na ty ale musela nějak rafinovaněji. Mistr byl sice úspěšný úlovek, ale velký risk. Takový si již nemohla dovolit.
Od roku 85 až do současnosti Mnohdy sama uvažovala, že by zdrhla do Dorne, nebo někam na sever. Ale její sestra byla tím, kdo jí vlastně nutí zde zůstat. Pokud jednou zmizí, nebo se jí něco stane, bude to vlastně poslední věc, co jí tady drží a kdo ví, co pak bude dále. Mezi tím si hraje na spořádanou šlechtičnu a sem tam vysílá posly, prostředníky a hledá jakékoliv menší, či větší důkazy, aby je případně mohla přednést a obvinit otce, nebo strýce.