Druhý syn Bouřného konce přišel na svět osmnáctý den sedmého měsíce, roku 64 po Dobytí Západozemí Targaryeny. Bouře přišla až několik hodin po jeho narození a začalo se mu říkat bouřné dítě. Časem ale tato přezdívka vymizela a jak rostl, tak ho čekaly různé povinnosti. Dětství si užil jen chvíli a téměř vůbec si na něj nevzpomíná. Velmi brzy mu byl dán do ruky dřevěný meč a otec apeloval na to, aby Allard byl schopným bojovníkem a šermířem - tak jako jejich předci. Neustále slýchával příběhy o Orysovi Baratheonovi a o Aegonu Dobyvateli. I o tom, jak se říkalo, že byl Orys Aegonovým bastardím bratrem. Byl to jeden z nejlepších válečníků a generálů, které Západozemí po Dobytí poznalo a mělo. V očích malého Allarda, byl Orys velký hrdina a vojevůdce. O Bitvě o Bouřné krajiny slýchával mnohokrát a s bratry si často hrávali na bojování. Oryse obvykle hrál Rogar, ale v téhle roli se pravidelně střídali, aby se nehádali. Dodnes si pamatuje, jak si Rogar schoval ruku do rukávu a předstíral crčení krve. Tehdy si hráli na to, když Orys přišel o ruku při První Dornské válce. Brzy si však s hraním musel vystačit jen s Gwaynem, protože Rogar měl plno svých povinností, co by dědice Bouřného konce. Otec se mu v některých chvílích věnoval pochopitelně víc, což zapříčinilo četnou žárlivost a taky bratrské pranice, které ustaly však velmi brzy. Otec se zkrátka musel naučit věnovat všem třem synům a žádného neopomíjet. Nejspíš si i uvědomoval, že tři synové a jedno dědičné křeslo by mohl být problém do budoucna a tak si zakládal na tom, aby se bratři měli rádi, pomáhali si a podporovali se. 

Se svými sestrami se tolik nebavil a neměl k nim ani takový vztah, jako Rogar. Smrt sestry Joanny v roce 76 nijak neoplakal. Neměl s ní prakticky žádný vztah, který by ho donutil ronit slzy. Všechny sestry byly starší, než on i jeho bratři a byly dávno ve věku na vdávání. Jen Alina se stala septou a Joannino manželství nikdy nebylo obohacené jejími vlastními dětmi. To mu přišlo zvláštní, neboť mu bylo do hlavy vštěpováno, že jakmile se jednou ožení, tak musí ženě udělat dítě, aby měl své vlastní potomky a dědice. Ideálně aby měl syny. Život po sestřině smrti šel ale dál. Jeho pážecí roky skončily a mohl jen čekat na to, až bude za nějaké své budoucí zásluhy pasován na rytíře. Těšil se, že jakmile se tak stane, tak na něj budou matka s otcem pyšní, ale to se nestalo. Jejich matka zemřela dva roky po Joanně a to byla pro Allarda ta pravá rána pod pás. Bylo mu sice již čtrnáct, ale to neznamenalo, že to snad nesl nějak lehce. Vlastně se s tím nejspíš nikdy nevyrovnal a nikdy o tom pořádně s nikým nemluvil. Matčina smrt byla prvním důvodem, proč se začal uzavírat do sebe. Otce sice měl rád, ale nikdy k němu neměl takový vztah, jako k matce. A matka naopak velmi milovala Gwaynea. Otec zbožňoval Rogara, matka jejich nejmladšího bratra... a Allard byl někde uprostřed. A když matka zemřela, otec se mu vzdálil ještě víc. Nejen jemu, ale i Rogarovi, který se připravoval na převzetí všech povinností. Otec chřadl měsíc co měsíc a Allard si nevšiml, že by projevil nějaké velké emoce, když zhruba rok po matčině smrti Gwayne ležel v posteli v horečkách po tom, co málem přišel o část nohy, jak mu kůň dupl na nárt nohy. 

Od konce roku 79 do roku 81, poprvé ochutnal válku a všechny její krutosti. Strávil poměrně dost času na moři a díky tomu se naučil spousty nových věcí a to včetně válečné strategie na moři. Válka s Dorne se poměrně táhla a Allard byl střídavě na moři i na pevnině. Když to šlo, osobně se vracel na Bouřný konec, aby zde podal zprávy a taky žádal o více mužů a stavbu lepších lodí. Až na konci této nepříjemné války byl pasován na rytíře za své zásluhy v boji proti Dorňanům. Krátce na to mu otec oznámil, že by se mohl oženit. Jeho demence se začala projevovat, stejně jako výpadky paměti a Allarda si často pletl s Rogarem. Občas mu říkal bratrovým jménem, jindy mu říkal, jak musí Allard udělat tohle a tamto a že by měl pro něj skvělou partii z Králova přístaviště. Jeho stav se rok od roku zhoršoval a v roce 85 dokonce Allardovi řekl, že by se měl oženit s Rhaenou Targaryen, kterou prý viděl letět na Estermont. A když otci řekl, že tohle se stalo přesně před třiceti lety a že Rhaena byla v té době už vdaná za krále Maegora, tak se rozzuřil a nazval Allarda lhářem. Od té doby Allard s otcem příliš nemluvil. Raději se pak věnoval přípravám na turnaj, kterého se ale nakonec neúčastnil, neboť při lovu v lese spadl z koně a poranil si rameno. A tak tam přijel jen jako divák, který jel podpořit svého mladšího bratra. Na turnaji se seznámil s patnáctiletou lady Joellou Bucklerovou z Bronzové brány. Uchvátily ho především její modré oči, bledá pleť a černé havraní vlasy. Allardovi bylo v té době již jednadvacet, ale Joella měla už věk na vdávání. V Králově přístavišti a na místním turnaji tedy spolu trávili tolik času, co to šlo. Po turnaji dokonce navštívil Bronzovou bránu a pak jí pozval na Bouřný konec. Jejich rody se těšily možnému sňatku a nakonec byli na počátku roku 86 zasnoubeni. Otec Joelly trval na tom, že svatba nastane, až bude dívce šestnáct let. Chtěl, aby její tělo bylo co nejlépe fyzicky připravené na rození. Dceru si hýčkal jako nějaký svůj poklad a Allard se mu vůbec nedivil. Na svatbu nijak zvlášť nespěchal. Do Joelly se zamiloval a věřil, že se ona zamilovala do něj. Den jména měla až devátý měsíc a tak měli spoustu času na to se poznat. 

Netušil přesně kdy nastal onen zlom, ale nějak od léta začal mít Allard pocit, že se mezi ním a Joellou něco změnilo. Byla odtažitější a jako kdyby zasněná. A jak brzy zjistil, byl v tom jiný muž. Její otec na Bronzové bráně hostil svého dobrého přítele z Pentosu. Jistý Nisyrio Akaris, který si barvil bradku na modro, měl černé vlasy, černé oči a zlatou pleť. Joella z něj byla plně unešená a nakonec se s Allardem odcizila. Nisyrio jí dokonce vzal na krátkou projížďku na lodi i přesto, že jí takovou vyjížďku nabízel i Allard. Allardovi řekla, že moře a lodě nesnáší, ale s Nisyriem na loď vstoupila ráda. Allard pochopitelně žárlil a poslední letní měsíc se zastavil na Bronzové bráně a začal naléhat na svatbu. Lord Buckler nakonec souhlasil a začal chystat svatbu o dost dříve. Krátce na to se ale zjistilo, že Nisyrio a Joella jsou pryč a že odpluli do Essosu. Lord Bronzové brány se málem zhroutil a Allarda to natolik popudilo, že se svými muži okamžitě odjel zpátky na Bouřný konec, kde si nehledě na následky, vzal tu nejlepší a nejrychlejší loď  a s posádkou odplul přes Úzké moře do Pentosu, kde předpokládal, že jeho snoubenka bude. Takhle daleko plul ale vůbec poprvé a Pentos pro něj jako jiný svět. Přesto mu netrvalo příliš dlouho najít Nisyria, který byl v Pentosu dost známý. Když se svými muži dorazil před jeho sídlo, tak se ani nestačil divit. Bylo to jako sídlo pro krále. Místní stráž Allarda uvítala, ale on i jeho muži museli odložit své zbraně. Teprve pak je pustili dál a Nisyrio s Joellou po jeho boku, přivítali Allarda v exotické zahradě. „Lorde Baratheone, jsem rád, že jste k nám zavítal. Před dvěma dny jsme se vzali." Přitiskl si Joellu k sobě. To mladého jelena akorát tak popudilo a na Pentosaná s modrou bradkou se vrhnul. Stihl mu vrazil jednu pěstí, než ho pentoští strážní odtrhli a odhodili do náruče Allardových mužů, kteří bohužel nebyli ozbrojení. 

„Proč jsi to udělala?!" Chtěl vědět, proč ho podvedla s jiným mužem. Chtěl vědět, co udělal špatně. Joella si odhrnula černé vlasy, aby dala vyniknout jejím šatům, které byly skoro průhledné. „A proč ne? Jsi jen druhý syn. A Bouřný konec je šedivá díra na kterou to šplouchá. Tady je teplo, krásně, mám tu tunu zlata, dobré jídlo.. můžu si nosit co chci a Nisyrio je prostě dokonalý milenec... mám všechno to, co ty mi ty dát nemůžeš." Přitiskla se na Pentosana a palcem mu otřela krev, co mu tekla z nosu. „Odejdi, Allarde. Musíš pochopit, že zkrátka nejsi dost dobrý." Dodala s úsměvem. Allard se vytrhl svým mužům a beze slov se otočil na patě a odcházel. Tepání vlastního srdce cítil na spáncích a pomyslný knedlík v krku. Do zad mu mířil smích těch dvou a on odcházel zlomený a ponížený. Tohle ponížení se velmi rychle změnilo ve vztek, který chtěl utopit v alkoholu v jednom z pentoských bordelů, ale vyústilo to akorát tak v to, že vůbec poprvé uhodil ženu a ne jednou. Měl takový vztek, že tu nevinnou děvku praštil pěstí třikrát do obličeje, než jeho mysl upadla do šoku z toho, co to vlastně udělal. Musel hodně rychle vypadnout. Začal nenávidět celý Pentos, všechny muže z Pentosu co si barvili vousy a cokoliv dalšího, nenávidět ženy... vlastně nesnášel celý svět. Když na počátku devátého měsíce roku 86 vrátil na Bouřný konec, tak s nikým nepromluvil slovo celý týden. Uzavřel se, začal být nepříjemný, nepřístupný a ochladl. První dva roky byly vůbec nejhorší.  Působil jako hlavní kazič zábavy a brzy si od služebných vysloužil tajnou přezdívku Allard Kazisvět. 

Zatímco jeho bratr Rogar se bláznivě hnal do boje proti Greyjoyům v roce 88 a 89 po Dobytí, tak Allard trávil čas výhradně na Bouřném konci, kde se věnoval poznávání a vědě. Dokonce uvažoval o tom, že by se možná stal septonem a nebo třeba by zkusil být mistrem, ale nakonec od toho plánu upustil. V roce 89 zemřel jejich otec Garon. Allard se ani neměl k tomu napsat Rogarovi dopis, protože mu smrt otce byla zkrátka ukradená. Rogar se vrátil na pohřeb a následně byl Allard přítomen jeho jmenování do funkce pána Bouřlivých krajin. Rogar se od něj dočkal jen pogratulování a pak si šel Allard po svých do komnat. Na oslavě jmenování do funkce bylo mnoho dam. Spousta z nich měla zájem o Rogara, ale i o Gwaynea a pochopitelně i o Allarda. A tomu se chtěl černý jelen a druhý syn z Bouřlivých krajin, vyhnout.