Povaha

Jaký je vlastně lord Blackwood? Jedním slovem tajemný. Užívá si pohled na smrt - pravda nebo lež? Ve volném čase mučí zvířata - pravda nebo lež? A takhle bychom mohli pokračovat až dokud by ten co pokládá otázky, nepošel nudou. Aeddan je poněkud rezervovaný a rád si hlídá své soukromí, což z něj dělá poměrně nepředvídatelného mladého muže, který rozhodně nejedná impulzivně, pokud k tomu nemá vyloženě důvod. Zachovává si chladnou mysl i tvář a někdo by mohl tvrdit, že mu led proudí i v žilách. Že je mužem, který možná nezná žádný soucit, lásku a všechny radost spojené se životem. Jako kdyby byl ve skutečnosti mrtvý jako velký čarostrom jejich rodu. Pravda nebo lež? Zřejmě něco mezitím. Jako lord Havranostromu musí působit silně, neochvějně a sebejistě. Není to jen role, kterou se naučil hrát - je to jeho součást. Být vůdcem znamená splňovat určité závazky a činit těžká rozhodnutí, na která ne všichni mají žaludek z oceli. Nemluvě o Aeddanově bratru, který je jako vzteklý pes, kterého musí držet na řetězu, aby příliš nezdivočel. 

Když někoho pozoruje, tak jeho pohled připomíná zrádného hada, ale také rozbouřené moře, jindy saň která je připravena ukázat zuby.  Jeho ambice jsou velké a obvykle neochvějné. V některých chvílích se staví do vůdčí pozice toho, kdo má vždycky pravdu a kdo vždycky zvítězí a dostane to co chce. Nesouhlas a nebo jiné názory obvykle nebere v potaz a považuje je za méně důležité - Záleží na koho narazí a s kým zrovna mluví. Dokáže být i slušný manipulátor a budit strach, což jej osobně těší. Zároveň dokáže velmi dobře předstírat zájem, určitou formu podřízenosti či přitakání, jen aby dostál svého. Často na jeho tváři lze nalézt podivné úšklebky, kdy si člověk není jistý, co má vlastně za lubem. Jindy se dívá chladně a bez emocí. Jen těžko ho někteří zařadí do nějaké kategorie. V jednu chvíli se chová takhle, v další jinak. Prakticky si dělá co chce a v tu samou chvíli se umí držet pravidel. Nemožné? To ještě neznáte Blackwooda. Před jinými je uzavřený jako pěst a do svého nitra nikoho zdánlivě nepouští. Svá tajemství si pevně střeží a zároveň si je vědom toho, že jsou kolikrát užitečnější, než meč. Svírat něčí tajemství je jako svírat něčí žaludek v pěsti. 

Jeho vytrvalost je tak silná, jako jeho zájem. Aby dosáhl svého, nevadí mu být náruživý, paličatý, sebevědomý a nebo třeba krutý či falešný. Falši se naučil na jihu, neboť právě tam se hraje hlavní hra o moc a nadvládu. Co Aegon Dobyvatel dobyl Západozemí, tak šachovnice byla jasně určena. Rád si hraje, předvádí se, laškuje a ukazuje i to, že dokáže být milý, vstřícný, zábavný a přátelský, i když to může být jen vynalézavá a zvrácená přetvářka. Dokud ho někdo nepozná pěkně zblízka, nejde přesně určit co má za lubem, co si myslí a nebo co po někom vlastně chce. Umí předstírat porozumění, být vážný, umí radit, být přesvědčivý a prodat to, ale pak to najednou opadne, jakmile mu nevědomky někdo dá to, co chce. Dotyčný zjistí, že se celou dobu skrýval za neupřímnou maskou a že je vlastně docela nevypočitatelný a lehkomyslný hajzl, který jako kdyby měl chladné srdce a žádné svědomí. Je zvyklý být nepoddajný, nezkrotný a svéhlavý. Má rád věci pod svou kontrolou. Je dost opatrný, ostražitý a když má dojem, že až moc kolem něj čmucháte, dá vám jasně najevo, abyste ten svůj čumák strkali někam jinam, než do jeho záležitostí. 

Pochází ale z rodu Blackwoodů, jenž věří ve Staré bohy. A sám věří prastarým textům o tom, že ve Věku Hrdinů rod Blackwoodů vládl velké části Severu, než byli vyhnáni dávným králem Zimy, Starkem. A se severem je spojená i čestnost a dodržování přísah a slibů. Aeddan Blackwood je muž slova i činů. Co řekne, to platí. Porušit přísahu je podle něj jedním z hříchů, kterým Staří bohové neodpouští. Jeho rod přísahal věrnost Tullyům a Železnému trůnu. A také právoplatnému panovníkovi z rodu Targaryenů. Není tedy jenom mužem přetvářek v časech, kdy se to hodí. Je schopen být i mužem cti a vychování. Historie nezapomíná a tím pádem ani Aeddan, s čímž souvisí jeho dar skvělé paměti. Někdo by to nazval prokletím, ale mladý lord se to naučil využívat ve svůj prospěch. Pamatovat si a čerpat z nejdůležitějších detailů je základním pilířem této velké hry o přežití mezi rody. 

Minulost

Jako mnoho Blackwoodů před ním, se narodil do hluboce zakořeněného sváru mezi jeho rodem a rodem Brackenů. Nebylo mu ani pár měsíců, když v roce 65 po Dobytí lord Tully musel usměrnit své vazaly, kteří si hrozili válkou jenom proto, že se mladý Benjen Blackwood porval s Brackenem na hranicích. Ke konfliktu nakonec došlo o pár let později a Aeddan při něm tehdy ztratil strýce i děda. A nevraživost mezi těmito rody se opět prohloubila a všem bylo úplně jedno, že kdysi královna Visenya osobně sjednala dvojitou svatbu mezi těmito rody, aby potlačila konflikty a nenávist. Jak by ale mohla jedna targaryenská královna uhasit žár nenávisti, který je starší, než Balerion Černý děs? Starší, než Zkáza Valyrie a sahá až před invazi Andalů do Západozemí? Otázka, na kterou nikdo nezná odpověď. Aeddanův otec se v roce 69 po smrti Hendryho Blackwooda, stal hlavou rodu. I když konflikt ukončili Tullyové, tak Roderick Blackwood nehodlal tuto křivdu nechat spát. Konflikt pokračoval jako stínová hra. Blackwoodové a Brackenové si dělaly naschvály - hlavy obou rodů, jejich manželky a samozřejmě i jejich děti. Aeddanovi bylo ještě šest let, když se na jaře roku 72, setkal s Brackeny, kteří byli v jeho věku. Na sešlosti stého jména lorda Pipera, který kdysi dávno bojoval po boku Aegona Dobyvatele proti Harrenu Černému. Udržet na uzdě dospělé víceméně šlo, když měli od sebe daleko stoly, ale děti? Krátce po zahájení oslav se Aeddan a jeho o dva roky mladší bratr Garrett servali s mladými Brackeny. Stráže je přivedli celé špinavé od bahna, sedřené, zakrvácené a s rýsujícími se monokly. Garrett měl dokonce vyražený mléčný zub, Brackeni zlomený nos druhý natržené čelo, a Aeddan vykloubené rameno. A pak tam taky byla sestra malých Brackenů, které Aeddan vytrhl pár vlasů a ona ho kousla do ruky takovým způsobem, že mu dodnes zůstala v dlani jizva. 

Tyto drobné konflikty pokračovaly i v dalších měsících a letech. Roderick svého nejstaršího syna připravoval na roli, která ho čekala. Jako chlapec měl Aeddan poněkud jiné sny a zájmy, ale musel přijmout fakt, že je prvorozený a že vůči svému rodu a rodině, má závazky a povinnosti. Byl nucen předčasně dospět a na nějaké dětství mohl zapomenout. Jeden by si řekl, že jeho mladší bratr Garrett měl jako druhorozený větší volnost, ale neměl. Garrett měl od dětství ctižádostivou a velmi impulzivní divokou povahu a chtěl se otci zavděčit. Zatímco Aeddan byl spíše ten klidnější a dychtivě vyčkávající, tak Garrett nešel pro ránu daleko. Aeddan byl lepší řečník, Garrett mnohem lepší šermíř. S pěstmi však otálel, neboť když bratři trénovali, tak Aeddan měl něco, co Garrett ne - dar pozorovat a všímat si detailů. Bratra znal dokonale - jeho slabiny, jeho strachy a při fyzickém souboji nad ním vždy vyzrál. Každý z bratrů měl své výhody a důležité bylo, že je dokázali sladit. Do třetice už jim zbývala jenom jejich nejmladší sestra, jejíž schopnosti se v roce 80 po Dobytí, měly ještě projevovat. Bylo jí teprve osm let a od jejího narození, byla matčinou princezničkou. Postupně rostla do krásy a ve dvanácti už byla velmi žádanou ve společnosti. Otci začaly chodit první nabídky k sňatkům, ale Roderick nebyl žádný blázen, aby svou dvanáctiletou dceru, která ještě ani nekrvácela, slíbil prvnímu, kdo si řekne. 

V roce 85 se většina rodů Říčních krajin účastnila velkého turnaje v Králově přístavišti. Aeddanovi bylo skoro dvacet, Garrettovi osmnáct a jejich sestře třináct. Na turnaji se stala jednou z několika překrásných panen, které někomu mohly dát svou přízeň. Celý rod Blackwoodů rozhořčil fakt, že si pro její přízeň přijel Bracken a na kolbišti málem došlo k další rvačce. Aeddan musel svého bratra držet na uzdě, jinak by vběhl na kolbiště s mečem v ruce a rozsekal Brackena na kusy. Bratra předal do rukou svým strážcům a sám odešel podplatit muže, který rozděloval rytíře na jízdy proti sobě. Podmazal ho, aby mohl jet proti Brackenovi. Chlap se nakonec uplatit nechal a změnil pořadí. Blackwood a Bracken se tak střetli na kolbišti a Aeddan ho shodil ze sedla. Kdyby se nejednalo o střet těchto dvou rodů, tak by boj po turnaji vyšuměl, ale tohle byli Blackwoodové a Brackeni. Ke střetu došlo v Králově přístavišti v noci po turnaji. Brutální a krvavá řežba mezi vojáky obou rodů, včetně dvou mladých Blackwoodů a taky Brackenů, v Hedvábné ulici. Konflikt zabil poměrně hodně lidí a i těch, kteří s tím neměli nic společného - obyčejné občany, místní děvky a i některé zlaté pláště, jenž se do toho připletli a nakonec Brackeny a Blackwoody od sebe odtrhli a konflikt ukončili. Hlavy obou rodů byly předvedeny před lorda Tullyho, který oba rody potrestal tím, že jim zakázal účast na všech turnajích po dobu tří let a finanční kompenzaci pro ty, kteří v Králově přístavišti přišli k újmě. Lanard Lannister se na Řekotočí a Tullye díval svým, zákeřným lvím okem a decentně naznačoval, že Tully je možná až moc mírný a proto se mu v Říčních krajinách rody bouří. Když neukočíruje dva, tak jak by mohl ukočírovat další? 

Zákaz účasti na turnajích a ta finanční kompenzace posunula Blackwoody poměrně níž a Roderick Blackwood brzy na to ochořel. Začal postupně chřadnout a v roce 86 byl upoután na lůžko. Veškeré záležitosti tak padly na Aeddana, který musel najít způsob, tak rod znovu vyzdvihnout a najít také dobrý finanční zdroj, jenž by pokryl ztráty, které museli vyplatit za konflikt v Králově přístavišti. Jejich problém se nakonec vyřešil, když mezi kopci půl dne cesty od pobřeží našli naleziště akvamarínů. Aeddanova matka synovi radila, aby o tom nikomu neříkal a budou ho tam těžit a všechno si nechají pro sebe. Z toho ale Mladý Havran cítil, že by to bylo špatné rozhodnutí. Na místě naleziště tedy nechal osobně hlídat svého bratra a několik mužů. Sám odjel na Řekotočí, aby o nalezišti spravil lorda Eddina Tullyho s návrhem, že třicet procent nalezených akvamarínů a popřípadě dalších cenných minerálů, byl odvedl právě jemu. Kromě této dohody mu lord Tully navrhoval usmíření s rodem Brackenů. Aeddan tehdy pozvedl výrazně jedno obočí a nakonec Tullyovi odvyprávěl bajku o žábě a škorpionovi. A když skončil, tak si jen přendal hůl s železnou havraní hlavou na rukojeti do druhé ruky. „Jejich zrádná povaha se nezmění. Horší než oni, už jsou jen Lannisterové." A s těmito slovy požádal o svolení odejít, aby mohl zahájit přípravy na těžbu. Otcovo zdraví se nezlepšilo a nakonec na počátku roku 88 po Dobytí zemřel. Aeddan byl po otcově pohřbu jmenován novým pánem Havranostromu, na kterém uspořádal slavnostní sešlost. Jediné, které nepozval, tak byli právě Brackeni, což nejspíše brali jako urážku na cti a možná to zapříčinilo pokus o krádež akvamarínů na cestě do Řekotočí. Dodnes se ale neví, zda za tím skutečně stáli Brackeni či někdo jiný. Aeddan dal naleziště lépe hlídat a zároveň rozšířil pátrání po dalších. 

Otázka ženění a dědice začala viset ve vzduchu už v momentě, kdy Aeddanův otec zemřel. Prozatím se ale Mladý havran neoženil i přesto, že mu z celého Řekotočí i části Roviny a Západních krajin, chodí nabídky. V nabídce je i možnost sňatku s nějakou lady Brackenovou, ale tuhle možnost má až na posledním místě. Sám ten rod nenávidí a nejraději by je rozdrtil na prach. Stejný názor má i jeho mladší bratr, ale jeho temperament a nenávist je mnohem silnější a nebezpečnější, než ten Aeddanův. Mladý havran si je vědom následků dalšího konfliktů, zatímco jeho bratrovi je to poměrně jedno a baží po krvi nepřátel s rudým hřebcem ve znaku.