Rodiče jej nikdy nemusely zrovna k ničemu nutit, spíše museli fungovat, jako krotitelé jeho vášnivých, až tvrdohlavých nálad. Když chtěl potěšit jak je, tak svou babičku, studoval celé dny svazky a pergameny do bodu, kdy unaveného mistra obkládal přečtenými kusy, aby se rozkutálely po podlaze, když se vzbudil. V knihovně i spával a aby jej nenašli, našel si místa v nejvyšších policích, kde nešel vidět. Jindy jen tak řádil s ostatními dětmi, ale ve správný čas se jal prchnout, když jejich průšvih zaváněl odhalením.
Jedním z pokusů o umírnění jeho energií a plnění jednoho z jeho snů, kráčet ve šlépějích jeho dědečka byl jeho vstup do služeb přísného lorda Manwoodyho. Ten byl ale poměrně nadšený z energetického chlapce, který se prokazoval dobře na cvičišti a nezahálel ani se studiem. Dokonce došly i řeči o domluveném svazku mezi ním a jednou z dcer lorda Manwoodyho. Morien byl ale poměrně mladý a zaneprázdněný, aby jej to nějak více trápilo. A nedlouho na to propukla další válka mezi Dorny a Targaryeny. Při jednom střetnutí se lord Manwoody utkal s jedním lordem z Roviny a Morien s jeho panošem. Střet kolem nich nabíral na obrátkách a nakonec museli oba lordi své panoše vytáhnout z bahna, kde se pokoušeli jeden druhého zabít dýkami.
Válka naštěstí netrvala dlouho a Morien se vrátil do Králohrobu. Jeho nadcházející nevěstu však brzy na to uštkl jeden z Dornských hadů a nestihli ji dostat k mistrovi, bylo pozdě. U lorda Manwoodyho však zůstal ještě několik let, než se vrátil domů do Hvězdopádu. 
Netrvalo dlouho, než přišla další změna v jeho životě. Když se účastnil jednoho z menších turnajů, střetl se ve finále s mladším bratrem lorda Ullera. Jejich souboj probíhal v pořádku do doby, než mu Morien několika ranami urazil hledí přilby a další prosekl průdušnici a spodní čelist až do oka. Někteří to brali, jako nehodu, jiní že měl dost času aby vedl sek jinak, Morien sám vedl sek automaticky na odhaleného nepřítele a v tu chvíli se nechal unést, což si nechal pro sebe. Tohle nepomohlo příliš vztahům mezi jednotlivými skupinami Dornských a tak jej babička vzala do Lysu jako něco mezi exilem a návštěvou, než se situace znovu uklidní. Návštěva zprvu vypadala dobře, ale dost rychle se dostal do politických machinací své babičky a několika dalších členů její rodiny. Babička Lysara ze srdce nenáviděla Myr a jeden z jejich vznešených rodů si měl vzít její praneteř. Něco, co se nehnusilo jen jí a tak mladou Iloru a Moriena seznámili a naštěstí si padli do oka. Stále byl však problém dohodnutý sňatek i přes to, že si oba pubertální mladí začali vyměňovat o dost více, než jen toužebné pohledy. Lysara rozhodla, že Morien jakožto schopný mladý bojovník zvládne levou zadní v souboji odstranit hlupáka z Myru. Také zapůsobila na to, že si ji dědeček též vybojoval mezi několika snoubenci a tak by měl udělat stejně, což zlomilo jakékoli pochyby o tom, že by měl Morien bojovat.
V den, kdy snoubenec dorazil jej Morien několikrát urazil a nakonec vyzvali jeden druhého na souboj. Ačkoli se dost rychle ukázalo, že hlupák z Myru byl stejně mladý a podobně schopný bojovník a souboj se protahoval, než mu Morien zablokoval meč a bodl dýku skrze otevřenou přilbu do oka a zabil ho. Část rodiny z toho nadšená nebyla, zbytek naopak. Poměrně rychle proběhla svatba, neboť nebylo na co čekat, snoubenec byl mrtvý a Ilora tou dobou už stejně čekala téměř dva měsíce dítě. Následovalo pár klidných let, než se v Lysu objevil zabiják najatý bratrem zabitého snoubence. Ten nenašel malou Lysaru, která byla se svou babičkou a jmenovkyní, ani Moriena ale našel Iloru. Vraha přistihli rychle, ale přesto pozdě. I před mučením přiznal, čí peníze vraždu zaplatily, všichni poté nechali Moriena si s ním dělat, co chtěl a že chtěl hodně dlouho. Další válce s Myrem se předešlo jen tak, že obě města vybraly patnáct válečníků, kteří se poté setkali na neutrální půdě v Tyroši. Ze třiceti bojujících, včetně Moriena jich přežilo jen šest, Lys však vyhrál a Myr vydal muže, který mohl za vraždu jedné z jeho dam. 
Morien potřeboval změnu, znovu najít sám sebe a nezvládal se postarat o malé dítě a tak odešel s žoldáckou společností, přičemž o jeho dceru se zůstala starat babička, která nepřímo za vše mohla. Morien se upsal Železným Štítům nejprve na dva roky, poté na další a na poslední. Ze začátku se dostával do nejhorších bojů, avšak pomalu jej přesouvali z první linie do organizačních složek. Přeci jen měl výchovu šlechtice a jako jeden z pokladníků společnosti se hodil více, než dost. S žoldáky za čtyři roky prošel od Tyroše, Qohor až do Yunkaie a Astraporu, než se konečně vrátil domů zrovna včas na další válku s Targaryeny. Dceru musel opět nechat v Lysu a vrátil se pouze na boj. Ačkoli z války tentokrát neviděl tolik, několik námořních střetů si prošel, včetně dračího ohně. Ke konci války jej konečně pasoval na rytíře jeho bývalý pán lord Manwoody, načež byl patřičně hrdý. Když válka skončila, vrátil se do Lysu pro dceru a poté jí poprvé ukázal svůj domov.  Bojovná nátura v něm však stále přetrvávala a vrhl se na další turnaj po krátkém přemlouvání. Turnajové štěstí se však opakovalo a prvního soupeře zabil, když mu dřevcem propíchl krk skrze špatně nasazenou zbroj. Druhého zabil velmi podobně jako kdysi bratra lorda Ullera. Nehodlal znovu vířit spory a v Dorne začal mít poměrně krvavou reputaci na základě historek z Essosu a turnajů, kterých se účastnil, tak vzal dceru a odplul tentokrát do Braavosu. Na tuto cestu jej doprovodilo několik sluhů a zbronošů jeho rodu, pro všechny případy. 
Roky v Braavosu trávil spíše odpočinkem a vychováváním Lysary, avšak místy neodolal a vydal se do ulic zažít pověstné souboje. Po několika letech dostal zprávu, že jeho otec skonal, což jej nepřimělo vrátit se domů. Necítil se jako dobrý otec, natož jakože by měl být lord a tak jmenoval svého strýce Rience, jako zástupce, než se vrátí. Vše se zlomilo o dva roky později, kdy do Braavosu dorazil jeden z jeho bratranců a sestřenice s tím, že smrt jeho otce byla otrava a strýc sám sebe jmenoval Mečem jitra. Těžko říct, co považoval za větší urážku, jestli urážku jeho osoby a otce, nebo celého rodu. Yronwood ani Manwoody nechtěli jedna bez dědice Hvězdopádu a tak se vrátil domů s malou skupinou obou rodů, poté co postupně získal jejich podporu, pokud se ukáže že jsou obvinění správná a i kdyby nebyla a strýc by nechtěl složit úřad. 
Setkání neprobíhalo zrovna, jak bylo domluveno. Strýc nepřiznal vinu na bratrově smrti a ani nesložil rodový meč. Morien nehodlal čekat na dlouhý soud a dokazování, bohové měli rozhodnout a tak se postavil proti strýci v souboji. Kdejaký bard by vám řekl, že kouzelný meč vycítil právoplatného nositele a a lháře a vraha zradil. Pravdou bylo, že Rience nebyl špatný v boji s mečem, avšak Morien strávil většinu života v opravdových bojích a před zabitím strýce jej zastavila jen přítomnost členů rodiny. O smrt strýce se postaral až lord Yronwood když se s dýkou vrhl na Moriena, který nechtěl dorazit zraněného a poraženého muže. Nějakou dobu netušil, co udělat s Rienceho synem, se kterým vyrůstali a stále mohl být hrozba. Morholt měl naštěstí čest i za svého otce a jednoho dne se rozhodl nastoupit na loď a odplout na Zeď, kde složil přísahu Noční hlídky.
V dalších letech většinu času zůstával na Hvězdopádu a snažil se napravit škody, které strýc provedl. Rodina jednohlasně potvrdila po několika dalších zkouškách jeho nárok na Úsvit, rodový meč, něco co od mládí chtěl, avšak stále cítil, že si jej dost nezasloužil. Pochyby si však nechal pro sebe.